9.2.4 Postup při pokračujícím sporu o dítě a bránění ve styku

Bránění ve styku dítěte s rodičem, kterému není svěřeno do péče, je podle těchto výsledků velmi rozšířený jev a respondenti se s ním v praxi setkávají až překvapivě často.

Využívání zákonných prostředků proti bránění ve styku dítěte s jedním z rodičů

Sociální pracovnice mají k dispozici řadu prostředků, které stanovuje zákon a které mohou použít proti při postupu proti tomuto protiprávnímu jednání. Následující otázka zjišťovala, s jakou frekvencí a zda vůbec jsou tyto prostředky sociálními pracovnicemi využívány.

Téměř 90 % respondentů používá z dostupných prostředků k nápravě situace, kdy jeden rodič (většinou matka) brání druhému ve styku s dítětem, nejčastěji rozhovor s rodičem, respektive domluvu rodiči, který styku brání. Všechny ostatní prostředky jsou používány jen mizivě. Napomenutí rodiče, dohled nad výchovou a podnět ke změně výchovy nejméně polovina sociálních pracovnic dokonce nevyužívá nikdy. O něco častěji se setkáváme s podnětem k úpravě styku. Ten necelých 21% pracovnic udává jako nejfrekventovanější používaný prostředek a dalších zhruba 26% podává návrh na úpravu styku často.

Domluva rodiči je pouze prvním a nejméně účinným krokem při postupu proti matkám (není vyloučeno stejné jednání otců), které brání otci ve styku s dítětem. Rozhovor nemá velkou šanci na úspěch, protože matka snažící se o zpřetrhání vztahů dítěte s otcem nejedná tak z pouhého rozmaru, který by si po intervenci sociální pracovnice rozmyslela, ale promyšleně, s určitým cílem (potrestání bývalého partnera, jeho odstranění ze života svého i dítěte atd). Domnívám se, že účinné mohou být prostředky, které hrozí nějakým vyvozením důsledků a postihem. Vyslovení napomenutí nebo ustanovení dohledu nad výchovou takového rodiče již signalizuje, že porušování zákona a práv dítěte nebude ponecháno bez povšimnutí. Opravdu účinná by byla změna výchovy, tedy svěření dítěte do výhradní péče druhého rodiče a trestní stíhání, pokud by byly opravdu používány. Pod reálnou hrozbou ztráty dítěte nebo trestního stíhání by většina matek svůj postoj jistě rychle změnila. Podávání podnětu k úpravě styku není podle mého názoru nejvhodnějším postupem. Pravděpodobně by vedlo jen k potvrzení nároku otce na styk s dítětem případně k jeho úpravě, nemá však nátlakovou hodnotu, která by nutila matku podrobit se rozhodnutí soudu a dítě připravit ke styku a předat ho otci.

Při bránění ve styku je nezbytně nutný rychlý účinný postup, protože každá prodleva je pro dítě komplikací a prohloubením problému. Pokud se maření styku často spojené s popouzením proti otci nechá bez postihu a není mu včas zabráněno, hrozí až vznik syndromu zavrženého rodiče. Ten je už jen těžko návratným narušením vztahu dítěte s otcem, velmi vážně poškozujícím dítě téměř ve všech oblastech jeho psychosociálního a osobnostního vývoje.

Celkově lze postup sociálních pracovnic v této oblasti označit jako liknavý a neúčinný. Neangažují se do té míry, aby jejich zásah vedl ke skutečné ochraně zájmů dítěte a dodržování jeho práv. To znamená k nápravě a udržení nebo znovunavázání vztahu dítěte s otcem .

Syndrom zavrženého rodiče

Většina sociálních pracovnic se se syndromem zavrženého rodiče již setkala, nepovažují ho však za příliš rozšířený jev. Téměř dvě třetiny respondentů ho neshledávají rozšířeným. Jedna desetina neví. Naprostá většina pracovnic (91%) se domnívá, že syndrom je závažným problémem pro dítě. Pět sociálních pracovnic ho však závažným neshledává a tři nevědí.

Fakt, že většina sociálních pracovnic je obeznámena se závažností a nebezpečností syndromu zavrženého rodiče je v rozporu s pozorností, jakou věnují ochraně dětí před vznikem syndromu, tj. účinnému postupu proti bránění ve styku.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.