9.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ

Šetření bylo provedeno formou dotazníku pro sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí. Dotazník byl zcela anonymní a nesledoval ani místní příslušnost respondentů. Byly použity standardizované, polostandardizované i otevřené otázky (dotazník viz. příloha č. 1).

V několika tématických okruzích byly dotazy zaměřeny na:

- práci sociálních pracovnic při shromažďování podkladů pro rozhodnutí o úpravě poměrů

- postupy a využívání zákonem stanovených prostředků v případě, kdy dojde k maření rozhodnutí soudu a znemožňování styku dítěte s jedním z rodičů

- míru, se kterou sociální pracovnice akceptují existenci a závažnost poměrně nově diagnostikovaného syndromu zavrženého rodiče, který je důsledkem i neadekvátního postupu proti bránění ve styku

- zdroje odborných znalostí, které mají pracovnice k dispozici

- zjištění osobních postojů sociálních pracovnic, které se bezprostředně týkají jejich práce a ovlivňují ji

9.1.1 Administrace

Původním záměrem bylo distribuovat dotazník na všechny pražské obvody. Zde jsem se však setkala s velkou neochotou. V sedmi ze třinácti obvodů byl dotazník zcela odmítnut. Argumentem bylo většinou velké pracovní vytížení. V jednom případě byl dotazník poté, co se s ním na oddělení seznámili, označen za zcela nevhodný a jeho vyplnění bylo zamítnuto. Ze zbylých oddělení, s kterými jsem byla v osobním styku, se vrátila jedna až dvě třetiny zanechaných dotazníků.

Vzhledem k této situaci jsem obeslala 22 oddělení sociálně právní ochrany dětí po celé republice (vždy po pěti dotaznících). Ke každému byla přiložena ofrankovaná obálka se zpáteční adresou a dvě potvrzení, o studiu a tématu diplomové práce. Vyplněné dotazníky se vrátily z patnácti měst (nejméně dva exempláře). Ze dvou dalších úřadů přišla zamítavá odpověď. (Pro ilustraci potíží, které distribuci dotazníku provázely viz. příloha č. 2)

9.1.2 Hypotézy

Při přípravě diplomové práce jsem se setkala s mnoha konkrétními případy, kdy postup orgánů sociálně právní ochrany dětí neodpovídal požadavkům deklarovaným v právních, mezinárodních i vnitrostátních normách a v důsledku vedl k porušování práv dítěte i rodičů. Nešlo samozřejmě pouze o pochybení sociálních pracovnic, ale i o zpochybnitelné rozhodnutí soudu, neodpovídající zjištěným skutečnostem, v některých případech i o neodborný znalecký posudek. Nicméně právě oddělení sociálně právní ochrany dětí se podílí na rozhodnutí soudu i postupu proti maření rozhodnutí soudu velkou měrou. Základní hypotézou je, že ne vždy jednají sociální pracovnice skutečně v zájmu dítěte v souladu s právními normami a odbornými poznatky, podle kterých je zájmem dítěte po rozvodu co nejširší možný styk s otcem (pokud má otec zájem a je k výchově způsobilý).

H 1: Sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí postupují při přípravě zprávy pro soudní řízení o svěření nezletilých dětí do péče po rozvodu rodičů stereotypně.

H 2: Sociální pracovnice nevyužívají všech dostupných zákonných prostředků pro řešení situace, kdy jeden rodič brání druhému ve styku s dítětem.

H 3: Sociální pracovnice jsou stále ovlivněny kultem mateřství, který odporuje výsledkům odborných výzkumů potvrzujícím význam otce pro dítě a negativní důsledky omezení či ztráty kontaktu otce s dítětem.

9.1.3 Vzorek respondentů

Celkově na dotazník odpovědělo 93 respondentů z 22 oddělení sociálně právní ochrany dětí. Vzhledem k potížím při distribuci dotazníku není vzorek reprezentativní. Odpovědi pochází pouze od té části sociálních pracovnic, které projevily ochotu pomoci a zúčastnit se šetření. Je možné, že výsledky od skupiny, která odmítla spolupráci a neposkytla žádné informace o své práci, by byly odlišné.

Naprostá většina sociálních pracovnic vystudovala sociálně právní akademii. Vzhledem k délce praxe a době, od kdy je možné studovat na škole tohoto typu, jde u řady z nich o doplnění vzdělání studiem při zaměstnání.

9.1.4 Hodnocení dotazníkového šetření

Mnoho respondentů bohužel neodpovědělo na všechny otázky. Nejčastěji poznamenali, že nemohou odpovědět, protože věc nelze generalizovat, každý případ je jiný a postup individuální. Individuální přístup je jistě základní zásadou jejich práce, ale domnívala jsem se, že vypozorovat jisté společné znaky, při takovém množství případů, s kterým se sociální pracovnice setkávají, je možné. Respondenti se tomu však bránili a nebyli ochotni provést syntézu jednotlivých zkušeností.

Některé otázky se ukázaly jako ne zcela vhodně položené a jejich vypovídací hodnota se tím snížila. Vypovídací hodnota je také snížena zjevnou spoluprací několika respondentů při vyplňování dotazníků a v ojedinělých případech možná i cenzurou vedoucích oddělení. Přesto šetření přineslo zajímavé poznatky, které lze použít při posouzení pravdivosti hypotéz.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.