9.2 PŘEHLED VÝSLEDKŮ A JEJICH INTERPRETACE⁵⁴

9.2.1 Posouzení výchovných předpokladů rodičů

Pracovní vytížení sociálních pracovnic je značné. Průměrně mají v určitém časovém období současně na starosti 34 případů, z toho úprava poměrů nezletilých dětí po rozvodu rodičů tvoří průměrně 45 % z jimi řešených případů.

Značná část respondentů neuvedla maximální čas, po který se mohou věnovat jednomu případu a poznamenala, že je to vždy individuální. Z respondentů, kteří na otázku odpověděli, žádný nepřekročil hranici šesti hodin na jeden případ. Významná část respondentů má na prošetření potřebných skutečností pouze dvě hodiny a další větší část uvádí hodiny tři. Na každý z kroků, které vždy předchází vypracování zprávy pro soud, tj. návštěvu v rodině, rozhovor s rodiči a dítětem, mají pracovnice přibližně půl hodiny až hodinu.

Téměř dvě třetiny (63 %) sociálních pracovnic považuje čas, který mohou věnovat práci na jednom případě za dostatečný. Na tuto otázku odpověděla i značná část respondentů, kteří v předchozí otázce časový údaj neuvedli. Nelze proto z výsledků usuzovat, s jakými časovými možnostmi je tolik respondentů spokojeno.

Z porovnání odpovědí respondentů, kteří odpověděli na obě otázky, vyplývá, že za dostatečný považuje dostupný čas nadpoloviční většina z těch, kteří uvedli, že mají k dispozici na jeden případ čtyři hodiny. Sociální pracovnice disponující pěti až šesti hodinami jsou s časem spokojeny z více jak tří čtvrtin.

Následující otázka, zjišťující kritéria, která sociální pracovnice používají při posuzování výchovných předpokladů rodičů, byla otevřená. V odpovědích se proto vyskytovaly různé formulace vyjadřující jeden objekt šetření. Pro potřeby přehledného zpracování výsledků byla veškerá respondenty uvedená kritéria shrnuta do několika základních kategorií (viz. následující tabulka). Každý z respondentů zmínil více kritérií, součet relativních četností proto nedává 100%.

Kritéria, uváděná sociálními pracovnicemi, zhruba odpovídala již zmíněnému seznamu sestavenému pro potřeby všech odborných pracovníků angažujících se v řízení o svěření nezletilých dětí do výchovy. O existenci tohoto metodického materiálu však několik respondentů nevědělo (uvedli, že nic takového jako kritéria doporučená k prošetření neexistuje). Průměrně každá z pracovnic vypsala 4 až 5 kritérií. Nejvíce se zaměřují na zjištění socioekonomického statutu rodičů a vzájemných vztahů v rodině, dále pak na způsob života a osobnost rodičů. Ani jedna z pracovnic se výslovně nezmínila, že by ověřovala případné popouzení proti jednomu z rodičů nebo způsob, jakým chce rodič, do jehož péče by doporučila dítě svěřit, zajistit styk s druhým rodičem. Poměrně značná část respondentů shrnula kritéria do velmi obecné kategorie výchovné předpoklady rodičů, která o skutečném objektu šetření sociálních pracovnic mnoho neříká.

V případě, kdy jsou rodiče sami schopni se dohodnout a není třeba hlubšího poznání vztahů a poměrů v rodině, je postup sociálních pracovnic zcela vyhovující. Jde-li však o případ složitější a rodiče nejsou jednotní v názorech na porozvodové uspořádání, je mimo jiné i na sociálních pracovnicích posoudit výchovné předpoklady obou rodičů a přiklonit se k určité úpravě poměrů. V situaci, kdy sociální pracovnice mají k prošetření všech nutných kritérií velmi omezený čas (budeme-li vycházet z nejdelšího uvedeného časového úseku, přibližně šest hodin) a hlavními prostředky, které k šetření používají je návštěva v rodině a rozhovor s členy rodiny, nelze, podle mého názoru, zodpovědně posoudit všechny potřebné oblasti. Zjištění týkající se závažnějších kritérií mohou být pouze povrchní a skutečnost, že na základě takto prošetřených ukazatelů vypracují sociální pracovnice zprávu navrhující úpravu poměrů, vypovídá o rutinním a schématickém přístupu k práci.

Zaměříme-li se na výše zmiňovaný seznam kritérií, která by měla být vždy posouzena při rozhodování o svěření dítěte do péče a kritéria uvedená pracovnicemi v dotazníku, je v rámci možností jistě spolehlivé posouzení socioekonomického statutu, příjmových a bytových poměrů a s tím souvisejících hygienických podmínek. Rozhovorem lze zmapovat širší rodinné zázemí i způsob, jakým by při různé úpravě poměrů byla zajištěna kontinuita péče o dítě. Také úroveň vzdělání rodičů není problém ověřit. K tomu je v moci pracovnic zjistit další skutečnosti důležité pro výchovu dítěte, jako je pracovní zařazení rodičů, jejich pracovní doba, struktura volných dnů a dovolené.

Několik dalších ukazatelů také nepotřebuje k prošetření více času ani odborných dovedností. Například informace o tom, kdo vodí dítě do kroužků nebo s ním tráví více času. Ty je ale zase třeba opatrně interpretovat. Není jednoznačné, do jaké míry tento fakt vypovídá o vztahu rodičů k dětem. Působí zde totiž mnoho dalších faktorů. Od mužů se obecně očekává, že tráví více času v práci a méně s dětmi a od žen naopak, že dětem věnují většinu svého času. Takové rozdělení rolí funguje ve většině běžných rodin. To ale neznamená, že při změněných poměrech po rozpadu manželství, nebude otec schopen přizpůsobit se novým podmínkám a nebude se stejně odpovědně a oddaně jako matka věnovat dětem ve svém i jejich volném čase a nebude to dělat rád s vědomím, že je to způsob jak zůstat součástí života svých dětí.

Sociální pracovnice často v dotazníku uváděly zkoumání takových kritérií, jako jsou vztahy v rodině a osobnost rodičů. O skutečných vztazích, charakteru a morálce rodičů si v dostupném čase a při postupech, které používají, mohou udělat jen velmi zběžný obrázek, někdy i zcela mylný. Odkrýt opravdové motivy a záměry rodičů i citové vazby dětí vyžaduje mnoho času a použití speciálních postupů a metod. Těmi disponují spíše psychologové a i ti mohou mít s analýzou poměrů potíže a jejich interpretace může být zavádějící. Proniknout do spleti rodinných vztahů je složité v každé situaci. Při sporu o dítě jde navíc o závažný boj mezi partnery. Rodiče se, s cílem získat dítě do své péče, samozřejmě snaží zapůsobit na posuzovatele co nejlépe. Odhadnou, co se od nich očekává a přizpůsobí se tomu.

Nechci obecně zpochybňovat odbornou způsobilost sociálních pracovnic. Tvrdím jen, že v pracovních podmínkách, v kterých musí působit, by se neměly snažit hodnotit skutečnosti, které objektivně zhodnotit nemohou.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.