|
|
| << | Obsah | >> |
7. PRÁVNÍ PŘEDISY
7.1 HISTORIE – VÝVOJ RODINNÉHO PRÁVA NA ÚZEMÍ ČR
Stručný exkurs do historie rodinného práva přebírám převážně z článku Doc. Mgr. Ing. Daniela Nováka Csc.45
Rakouský občanský zákoník vyhlášený 1.6. 1811 císařským patentem č. 946 Sb. zákonů soudních, ukládal oběma rodičům řádně a ve vzájemném souladu vychovávat děti. Zakotvoval však tzv. Otcovskou moc – specifické osobní právo otce, které nemohl na nikoho převést, nemohl se ho vzdát a bylo nepromlčitelné. Otec byl podle tohoto práva zákonným zástupcem dítěte. Mohl určit povolání dítěte, spravovat jeho jmění, doplňovat projev dítěte, pokud to nemohlo samostatně projevit svou vůli. Dále pak bylo právem otce stanovit pro případ své smrti poručníka nebo některé osoby z poručnictví vyloučit. S tím se pojila vyživovací povinnost otce, podmíněna výslovným souhlasem s volbou povolání dítěte. V kompetenci otce bylo také rozhodnout v jakém jazyce bude dítě vychováváno.
Rakouský zákoník se později stal součástí československého právního řádu.
1. zákon československý ze dne 28. 10. 1918 č. 11 Sb. zákonů a nařízení stále ještě zachovával otcovskou moc. Dále umožňoval změnu rozhodnutí, pokud se ukázalo, že soud při rozhodování vycházel z nesprávných hodnocení daných skutečností. Soud vycházel z požadavků blaha dítěte, posuzoval hledisko výchovné a majetkové poměry rodičů.Pokud bylo dítě svěřeno matce, zajišťovala výchovu, náklady na výchovu hradil otec. Ten také rozhodoval o volbě povolání dítěte a spravoval jeho jmění. Otec měl ze zákona právo na osobní styk s dítětem.
Pokud bylo dítě svěřeno otci, matka výživné zásadně neplatila. Měla právo na osobní styk s dítětem, jeho výchovu zajišťoval otec.
Ústavní zákon č. 150 / 1948 konstituoval rovnoprávné postavení mužů a žen ve společnosti.
Rodinně právní vztahy byly upraveny v jeden a půl století starém občanském zákoně již nevyhovujícím způsobem.
Zákon č. 265 / 1949 Sb. o právu rodinném byl prvním naším samostatným zákonem upravujícím rodinné poměry. Zákonem zanikla otcovská moc a byla nahrazena mocí rodičovskou. Zároveň došlo ke zrušení výhradní vyživovací povinnost otce a zavedení alimentační povinnost matky.
Rozhodování o výchově nezletilých dětí po rozvodu bylo od řízení o rozvodu odděleno.
§ 32 stanoví „ Rozhodnutí, jímž se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte nelze vydat, dokud nejsou pro dobu po rozvodu upravena práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku.„ 46
Zákon neposkytoval žádné konkrétní dispozice pro rozhodování soudů o tom, komu z rodičů svěřit dítě. Z komentáře vyplývalo , že soud by měl respektovat výdělkové a majetkové poměry rodičů a přihlédnout k důvodné příchylnosti dětí . Rozhodoval zájem dítěte a jeho blaho.
Zákon o rodině č. 94 / 1963 Sb. přebral verzi z Novely občanského soudního řádu č. 46/1959, kde došlo ke spojení řízení o rozvodu a řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí. Částečně odstranil absenci základních dispozic pro svěřování dětí do výchovy jednoho z rodičů. Přesto i ustanovení tohoto zákona jsou příliš obecná.
§ 26 odst. 3 „ Soud při rozhodování o právech a povinnostech rodičů nebo při schvalování jejich dohody vždy přihlédne k tomu, aby byly zajištěny co nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte v uvědomělého občana„ 47
Zákon umožňoval svěření dítěte do střídavé výchovy, přestože to v zákoně nebylo přímo uvedeno a zákonodárci neměli v úmyslu umožnit takovou úpravu poměrů. Tato možnost byla využívána velmi zřídka.
Nejnověji upravuje rozhodování o výchově nezletilých dětí po rozvodu rodičů novela zákona o rodině č. 91 / 1998.
45srv. Daniel Novák, Posuzování výchovných schopností ve světle vývoje rodinného práva na území České republiky, Rodinné právo 10/99, s. 9-12
46Kateřina Zaoralová, Problematika rozhodování soudu o výchově nezletilých dětí po rozvodu manželství, diplomová práce, 1999
47Zákon o rodině č. 94/1963 Sb.
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.
| << | Obsah | >> |