7.2 SOUČASNÉ PRÁVNÍ NORMY

S tématem porozvodové péče úzce souvisí některé mezinárodní smlouvy. Článek 10 Ústavy České republiky říká, že ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Významným dokumentem je Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Pro danou problematiku je jednou z nejdůležitějších norem Úmluva o právech dítěte. Z požadavků zakotvených v této smlouvě vychází Zákon o rodině č. 94 / 1963 ve znění pozdějších předpisů (velmi významná je jeho novela č.91 / 1998) . S ním souvisí řada dalších předpisů. Zejména občanský soudní řád č. 99/ 1963 Sb. ( dále jen osř.), Zákon č. 114 / 1988 Sb. o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, nově pak Zákon č. 359 / 1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí a mnoho dalších.

V následující části uvádím z výše jmenovaných zákonů pouze ta ustanovení, která se bezprostředně týkají úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu rodičů. Záměrně pomíjím problematiku výživného, přestože je nedílnou součástí péče o děti po rozvodu. Obsah této práce je však úzce vymezen a úprava vyživovací povinnosti pro ni není úplně podstatná. Nejprve v ucelené kapitole zmíním mezinárodní úmluvy. Zákony České republiky se pokusím dát do souvislosti s konkrétními postupy při rozvodovém řízení a řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí a prací orgánů činných v těchto řízeních.

7.2.1 MEZINÁRODNÍ NORMY

Listina základních práv a svobod

Čl. 32 odst.1 Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

odst.4 Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

odst.5 Rodiče, kteří pečují o dítě, mají právo na pomoc státu.

Úmluva o právech dítěte

Úmluva byla přijata 20. listopadu 1989 v New Yorku. Česká republika ji ratifikovala v lednu 1991.

Čl. 3 odst.1 Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejným nebo soukromým zařízením sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

odst.2 Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.

Čl. 9 odst.3 Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.

Čl. 12 odst.1 Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy , zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

odst.2 Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.

Čl. 18 odst.1 Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte, základním smyslem jejich péče musí být přitom zájem dítěte.

Další mezinárodně právní závazky

K důležitým mezinárodním normám patří i rezoluce a doporučení Rady Evropy.

Konkrétně:⁴⁸

# Doporučení Rady Evropy č. 1286 z počátku roku 1996, které vyzývá všechny státy, aby se ztotožnily se zásadou „dítě především„. Reagování na práva dětí , jejich zájmy a potřeby považuje toto doporučení za politickou prioritu. Doporučení dále vyzývá státy , aby zajistily aplikaci Úmluvy o právech dítěte, tím, že zrevidují a přizpůsobí své právní předpisy a regulační opatření.

# Doporučení č. R 17 (79) a č. R 41 (85) o ochraně dětí před špatným zacházením nebo násilím.

# Doporučení č. R 9 (91) o nouzových opatřeních v rodinných záležitostech.

# Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů sjednaná 25.10. 1980 v Haagu. Přispívá k ochraně práv dětí, k zajištění výkonu práva péče o dítě tomu z rodičů, kterému bylo rozhodnutím soudu svěřeno a zajištění výkonu práva styku s dítětem toho z rodiče, který dítě nemá ve výchově.

7.2.2 ZÁKONY ČESKÉ REPUBLIKY

Zákon o rodině po novele č. 91/ 1998 v rámci zintenzivnění ochrany dětí při rozvodu se vrací k oddělenému řízení o rozvodu manželství a řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem.

zákon o rodině § 25 Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.

Nové možnosti při rozhodování o výchově dětí po rozvodu rodičů přináší § 26, který umožňuje svěření dětí do střídavé nebo společné péče. Podstata tohoto institutu je podrobně rozebrána v kapitole Střídavá péče.

zákon o rodině§ 26 odst. 1 Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

zákon o rodině § 26 odst. 2 Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

V případě , že jsou rodiče schopni se shodnout, mohou dohodou předejít pro všechny strany nepříjemnému a hlavně pro dítě zatěžujícímu soudnímu řízení.

zákon o rodině§ 26 odst. 3 Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.

Dohoda o konkrétním rozsahu a podobě styku rodiče s nezletilým dítětem (jde o speciální úpravu, neboť se týká pouze jedné části poměru rodičů k dětem) pak podle § 27 odst. 1 zákona o rodině schválení soudu nepotřebuje.

Pokud dojde k soudnímu řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí po rozvodu rodičů, musí soud dítěti určit kolizního opatrovníka, který jej zastupuje.

zákon o rodině § 37 odst. 1 Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při níž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.

zákon o rodině § 37 odst. 2 Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně právní ochrany dětí.

Orgánem sociálně právní ochrany dětí se rozumí oddělení péče o rodinu a děti (resp. oddělení sociálně právní ochrany dětí) spadající pod referát sociálních věcí na příslušném okresním úřadě.

zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení § 18 písm. b) okresní úřad vykonává funkci poručníka a funkci opatrovníka v případech, kdy byl poručníkem nebo opatrovníkem podle zvláštních předpisů ustanoven a dále činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení v případech stanovených zvláštním předpisem

V tomto stadiu řízení podává sociální pracovnice soudu zprávy o skutečnostech potřebných pro rozhodování o výchově a výživě dětí (zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení § 19, písm. ch). Své poznatky o dítěti a prostředí v němž žije i o výchovné způsobilosti rodičů shrnují sociální pracovnice do zprávy pro soud, v jejímž závěru zpravidla navrhují, komu v daném případě dítě svěřit, popřípadě i jak upravit rozsah styku dítěte s rodičem, kterému nebude svěřeno do péče.

Zjistit potřebné skutečnosti umožňuje sociálním pracovnicím zákon o rodině § 48 odst. 1: Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněny navštívit dítě v prostředí, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o ně náležitě pečováno a vyšetřit výchovné poměry.

Tyto pravomoci ještě upřesňuje a rozšiřuje zákon o sociálně právní ochraně dětí §52 odst. 1 Zaměstnanci orgánu sociálně právní ochrany jsou oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování.

zákon sociálně právní ochraně dětí §52 odst. 2 Zaměstnanci orgánu sociálně právní ochrany jsou oprávněni pořídit obrazové a zvukové záznamy dítěte a prostředí, v němž se dítě zdržuje, je-li to třeba pro účely ochrany práv dítěte.

Povinností soudu při rozhodování o výchově nezletilých dětí po rozvodu rodičů je zjednat si vždy spolehlivý podklad pro své rozhodnutí.⁴⁹ Proto žádá orgán sociálně právní ochrany dětí o zjištění a zhodnocení skutečností reprezentujících výchovné předpoklady rodičů.

OSŘ § 178 odst.2 o vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor orgánu péče o děti a orgánu obce, které jsou obeznámeny s poměry. Jestliže je to vhodné vyslechne o nich i nezletilého.

V složitějších případech si soud vyžádá ještě psychologický posudek soudního znalce. Základní skutečnosti, které soudce pří rozhodování o svěření dítěte do výchovy musí posoudit, jsou uvedeny v zákoně o rodině.

zákon o rodině § 26 odst. 4 Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

zákon o rodině § 26 odst. 5 Soud vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

Soud se zajímá o skutečnosti charakterizující osoby rodičů i prostředí v němž žijí. V této souvislosti jde zejména o osobní a povahové vlastnosti rodičů, jejich zdravotní stav (tělesný i duševní). Dále pak o jejich zaměstnání, ekonomické a bytové poměry, jejich společenské uplatnění i faktické možnosti věnovat se výchově dítěte. V neposlední řadě by měl soud posoudit jejich způsobilost vést děti ke správnému vztahu k druhému rodiči.⁵⁰

Tyto informace může soud mimo orgány sociálně právní ochrany dětí vyžadovat od policie (pobyt, chování účastníků řízení) a zaměstnavatele (výdělkové poměry, chování v zaměstnání).

Zásadní pro rozhodování o výchově nezletilých dětí po rozvodu rodičů je § 32 odst. 1 zákona o rodině Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají oba rodiče a § 34 odst. 1 zákona o rodině

Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům. Rodičovskou odpovědností se myslí souhrn práv a povinností rodičů, zahrnující zejména péči o zdraví dítěte a jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (§ 31 odst. 1 zákona o rodině)

Při rozhodování, komu z rodičů dítě svěřit je bráno v úvahu i přání dítěte.

zákon o rodině § 31 odst 3 Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení v němž se o takových záležitostech rozhoduje.

zákon o rodině § 48 odst. 2 Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.

Soud při rozhodování o výchově nezletilých dětí po rozvodu rodičů určuje také rozsah styku dítěte s rodičem, kterému nebylo svěřeno do péče. Soud by měl postupovat individuálně a volit nejvhodnější úpravu styku ve shodě se zájmem dítěte. Při posuzování rozsahu styku přihlíží soud ke skutečnostem týkajícím se dětí i rodičů. Jde zejména o věk dítěte, jeho zdravotní stav, časový rozvrh a citový vztah k rodiči. U rodiče se zkoumají osobní poměry, časové a hospodářské možnosti.⁵¹

V případě, že soud vydal rozhodnutí o svěření nezletilých dětí do výchovy a úpravě styku s nimi nebo pokud k takové úpravě došlo dohodou rodičů a některý z rodičů se odmítá rozhodnutí podrobit nebo neplní soudem schválenou dohodu (v praxi jde nejčastěji o bránění styku dítěte s druhým rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do péče), má soud i orgány sociálně právní ochrany dětí několik zákonných prostředků k dosažení nápravy. Nastane-li taková situace, může sociální pracovnice (jako zástupce orgánu sociálně právní ochrany dětí) v první instanci promluvit s rodičem, který ve styku brání a pokusit se změnit jeho přístup ( o to může být požádána i soudem viz níže osř. § 272 odst. 3). Pokud neuspěje, může využít zákona o rodině zakotvujícího instituty napomenutí a dohledu, které lze na tuto situaci aplikovat.

zákon o rodině § 43 odst. 2 Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může orgán sociálně právní ochrany dětí učinit tato opatření:

písm. a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby,které narušují jeho řádnou výchovu,

písm. b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy a občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti,

zákon o rodině § 43 odst. 3 Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je orgán sociálně právní ochrany dětí, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může pouze orgán, který je učinil.

zákon o rodině § 47 Orgán sociálně právní ochrany dětí a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.

Když jeden z rodičů soustavně brání druhému ve styku s dítětem, přísluší další prostředky soudu. Ten může, po předchozím upozornění na protiprávnost takového jednání, přistoupit k výkonu rozhodnutí.

OSŘ § 272 odst. 2 Před nařízením výkonu rozhodnutí předseda senátu písemně vyzve toho, kdo odmítá podrobit se soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo, aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě.

OSŘ § 272 odst. 3 Předseda senátu zpravidla požádá též příslušný orgán obce a orgán péče o děti, aby vedli povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.

OSŘ § 273 odst. 1 Zůstane-li výzva předsedy senátu bezvýsledná, ukládá předseda senátu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, postupně pokuty. jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 2 000 Kč a připadají státu.

Pokuty lze udělovat opakovaně, za každý zmařený styk. Toto ustanovení mění zákon č. 30/ 2000, který mění občanský soudní řád s platností od 1. 1. 2001. Podle § 273 odst. 1 písm. a bude možné za neplnění rozhodnutí soudu o výchově nezletilých, popřípadě o úpravě styku s nimi,uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Jinou formou výkonu rozhodnutí je přímé vynucení předání dítěte ve spolupráci s příslušnými orgány (policie, orgán sociálně právní ochrany dětí).

OSŘ § 273 odst. 2 Předseda senátu může v součinnosti s příslušným orgánem obce,popřípadě též se státními orgány zařídit odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a postarat se o jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.

Od 1. ledna 2001 bude v pravomoci soudu nařídit takový výkon rozhodnutí i bez předchozí výzvy, bude-li nepochybné, že výzva nemůže vést povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí (zákon č. 30/ 2000 § 273 odst 2 písm b).

Maření styku je trestným činem a pokud rodič ani po předchozím upozornění nezmění své chování, může být trestně stíhán podle § 171 odst. 3 Trestního zákona Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se výchovy nezletilých dětí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Dalším prostředkem, jehož účelem je zabránění úplné ztrátě kontaktu s jedním z rodičů je změna výchovy. Soud znovu posoudí skutečnosti svědčící o výchovných předpokladech rodičů a konstatuje-li tzv. závažnou změnu poměrů trvalého charakteru , svěří případně dítě do péče druhého rodiče.

zákon o rodině § 27 odst. 2 Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

zákon o rodině § 28 Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.

Závěrem několik ustanovení, která se při soudních řízení o úpravě styku nezletilých dětí také používají a nelze je zcela opominout.

zákon o rodině § 27 odst 3 Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.

zákon o rodině § 27 odst. 4 Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.

OSŘ § 76 odst. 1 písm. b) předběžným opatřením může soud uložit účastníkovi zejména, aby odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče toho, koho označí soud

zákon o působnosti orgánů České Republiky v sociálním zabezpečení § 19 odst. 2 Okresní úřad písmeno e) navrhuje soudu omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, popřípadě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti

písmeno j) poskytuje výchovnou, poradenskou a psychoterapeutickou péči manželům, rodičům, dětem a těhotným ženám při řešení jejich rodinných, osobních a sociálních problémů.

SHRNUTÍ

Současný zákon o rodině odpovídá lépe požadavkům zakotveným v mezinárodních úmluvách, které mu jsou nadřazeny. Zákonem se zintenzivňuje ochrana dětí při rozvodu rodičů. V mnoha ustanovení deklaruje zákon zásadu „dítě především„ vyžadovanou článkem 3 Úmluvy o právech dítěte. Všechny oblasti týkající se úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu rodičů, včetně situace, kdy dochází k maření výkonu rozhodnutí bráněním ve styku dítěte s oprávněným rodičem, jsou v právních předpisech České republiky ošetřeny podrobně. Zákony poskytují dostatek prostředků pro ochranu práv dětí, které by při včasném využití byly účinné. Praktická část práce se pokusí ukázat jak je se zákony nakládáno v praxi a zda jsou k prosazování zájmů dítěte využívány všechny dostupné prostředky.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.