K odpovědnosti rodiče za zmaření styku s nezletilým dítětem

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 2289/2002

PRÁVNÍ VĚTA:

1. Jestliže otci dítěte vzniknou zbytečné náklady v důsledku toho, že matka, jíž bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, zmaří styk otce s dítětem, upravený soudním rozhodnutím nebo dohodou rodičů, jedná se o její obecnou odpovědnost za škodu, založenou na principu presumovaného zavinění. Jde o odpovědnost za přímé porušení právní povinnosti, jež pro matku dítěte vyplývá ze soudního rozhodnutí, popř. z dohody rodičů o styku s dítětem.

2. Pokud by se styk otce s dítětem neuskutečnil z důvodu objektivní překážky na straně dítěte (typicky např. onemocnění dítěte), popř. pro jinou skutečnost, jež nastala nezávisle na vůli matky a bez jejího vlivu, nelze tento stav považovat za zaviněné porušení její povinnosti připravit dítě ke styku s otcem a předat mu je ve stanovenou dobu na určeném místě.

3. Tyto objektivně dané důvody by sice vedly ke zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou nepředáním dítěte, avšak v případě existující objektivní překážky, bránící uskutečnit styk, přichází v úvahu odpovědnost matky za škodu tím vzniklou otci podle § 420 obč. zák., jestliže tato překážka nebyla otci včas sdělena a vznikly mu tak zbytečné náklady. Jde o odpovědnost nikoliv za přímé porušení povinnosti vyplývající z úpravy styku, nýbrž za nesplnění tzv. obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., podle nějž je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

Z odůvodnění:

Odvolací soud poukázal především na povinnost žalované předat dítě ke styku, když v souladu s pravomocnou úpravou styku jí žalobce oznámil termín o letních prázdninách do 30. 4. 2001, a žalovaná byla počátkem dubna 2001 soudem vyzvána, aby styk s otcem v době letních prázdnin nemařila. Za nesprávné označil závěry soudu prvního stupně, že žalovaná splnila svoji prevenční povinnost dle § 415 obč. zák. tím, že v březnu 2001 a květnu 2001 oznámila žalobci nemožnost předat nezletilého J. v požadovaném termínu pro jeho účast na sportovním soustředění, a že žalobce si škodu přivodil sám, když zájezd nestornoval dříve. Odvolací soud uložil žalované v rámci náhrady škody zaplatit žalobci celou částku 71.800,-

.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., je pouze zčásti opodstatněné.

.

Zcela správně posoudil odvolací soud uplatněný nárok podle § 420 obč. zák., podle nějž každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Jestliže otci dítěte vzniknou zbytečné náklady v důsledku toho, že matka, jíž bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, zmaří styk otce s dítětem, upravený soudním rozhodnutím nebo dohodou rodičů, jedná se o její obecnou odpovědnost za škodu, založenou na principu presumovaného zavinění. Jde o odpovědnost za přímé porušení právní povinnosti, jež pro matku dítěte vyplývá ze soudního rozhodnutí, popř. z dohody rodičů o styku s dítětem. Pokud by se styk otce s dítětem neuskutečnil z důvodu objektivní překážky na straně dítěte (typicky např. onemocnění dítěte), popř. pro jinou skutečnost, jež nastala nezávisle na vůli matky a bez jejího vlivu, nelze tento stav považovat za zaviněné porušení její povinnosti připravit dítě ke styku s otcem a předat mu je ve stanovenou dobu na určeném místě. Takové objektivně dané důvody by sice vedly ke zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou nepředáním dítěte (§ 420 odst. 3 obč. zák.), avšak v případě existující objektivní překážky, bránící uskutečnit styk, přichází v úvahu odpovědnost matky za škodu tím vzniklou otci podle § 420 obč. zák., jestliže tato překážka nebyla otci včas sdělena a vznikly mu tak zbytečné náklady. Jde o odpovědnost nikoliv za přímé porušení povinnosti vyplývající z úpravy styku, nýbrž za nesplnění tzv. obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., podle nějž je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

.

Vzhledem k tomu, že účast nezletilého dítěte na sportovním soustředění a z toho plynoucí nemožnost předat jej řádně ke styku nelze v daném případě považovat za takové objektivně dané důvody, pro něž nebylo možno styk realizovat, je nadbytečné zabývat se námitkou v dovolání, že matka splnila prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., když otce včas informovala o překážce, pro níž se styk neuskuteční.

.

Z hlediska právního posouzení není rozhodující, zda a kdy se žalovaná dozvěděla, že žalobce zajistil pro syna zájezd do zahraničí a že s ním chce strávit dovolenou u moře. U odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. se uplatňuje presumpce nevědomé nedbalosti (škůdce nevěděl, že svým jednáním může způsobit škodu, ačkoliv to podle okolností předvídat mohl nebo měl). I pokud by žalovaná nebyla o zájezdu včas informována, jednalo se z její strany přinejmenším o nevědomou nedbalost a nemůže se proto odpovědnosti zprostit pro nedostatek zavinění (§ 420 odst. 3 obč. zák.).

.

K námitce dovolatelky, že žalobci škoda nevznikla, je třeba uvést, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce zaplatil ve dnech 4. 1. a 25. 1. 2001 zálohu a doplatek na zájezd do hotelu Gloria - Grand Canaria pro 2 osoby (2 x po 35.900,- Kč), a protože zájezd byl 13.7.2001 stornován, nebyla mu platba vrácena. Ze zjištěného skutkového stavu tedy vyplývá, že žalobci vznikla majetková újma jakožto jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a nelze proto přisvědčit námitce dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází v tomto směru ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.]. Vzhledem k tomu, že k poskytnutí zájezdu nedošlo z důvodu storna ze strany zákazníka, nebylo pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody rozhodující zjištění, zda cestovní smlouva byla uzavřena v písemné formě či zda cestovní agentura L. byla poskytovatelem zájezdu či jen zprostředkovatelem.

Srovnej též Judikát Rc 12/1990 k náhradě škody při použití vlastního motorového vozidla

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.