Zpráva o výsledku šetření podnětu ve věci pana R. H.

• Závěrečné stanovisko
  

Na základě podnětu, kterým se na mě obrátil R. H., zastoupený občanským sdružením Spravedlnost dětem, sídlo Bítovská 9/1227, Praha, jehož jménem jedná Luboš Patera, zmocněnec sdružení, jsem dne 12. 2. 2002 zahájila šetření ve věci sociálně-právní ochrany dětí, vyřizování žádosti rodiče o nahlédnutí do spisové dokumentace vedené orgánem sociálně-právní ochrany dětĺ Úřadu městské části Praha 4 (dále UMČ Praha 4) ve věci nezletilé S. H., nar. ....1997 a rozhodování obce o uložení opatření podle 43 zákona o rodině (dále ZoR) ve správním řízení.

Na žádost zástupce otce jsem šetření rozšířila o prověření správnosti postupu UMČ Praha 4 při rozhodování o uložení povinnosti rodičů využít odborné poradenské zařízení (12 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Rozhodnutí bylo vydáno 14. 2. 2002 odborem humanitním ÚMČ Praha 4.

R. H.výše uvedenému úřadu vytýká zejména to, že při výkonu sociálně-právní ochrany jeho dcery S. H. nevyužily sociální pracovnice všech možností, které mají, i když jim bylo známo, že matka úmyslně brání dceři v pravidelném styku s otcem. Při rozhodování o uložení opatření matce (ZoR) porušily zásady správního řízení dané správním řádem (dále SR). Ve věci rozhodly až po urgenci. S panem Harmsem nejednaly jako s účastníkem řízení, odmítly mu sdělit obsah rozhodnutí. Bezdůvodně zamítly jeho žádost o nahlédnutí do spisové dokumentace.

Šetření jsem zahájila na základě ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., zákona o veřejném ochránci práv, v platném znění.

V souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. b) a c) zákona o veřejném ochránci práv, provedly právničky Kanceláře veřejného ochránce práv osobní šetření na odboru humanitním Uřadu městské části Praha 4. V době šetření nebyl příslušný spis na úřadě, neboť ten ho postoupil odvolacímu orgánu. Pověřené právničky Kanceláře veřejného ochránce práv do tohoto spisu nahlédly na Magistrátu hl. města Prahy, kterému byl postoupen v rámci odvolacího řízení. Ve spisu jsou založeny doklady o jednání s matkou, otcem a jeho zástupcem, odborníky i o účasti sociální pracovnice u styku otce s dcerou, který se však nerealizoval. Je zde založen návrh otce na rozhodnutí úřadu o opatření podle 43 zákona o rodině. Dále spisová dokumentace obsahuje žádost otce o nahlédnutí do spisu a rozhodnutí o jejím zamítnutí. V průběhu šetření probíhalo odvolací řízení, Magistrát hl. města Prahy rozhodnutí prvostupňového úřadu zrušil. Uřad městské části Praha 4 znovu rozhodl a nahlédnutí do spisu povolil. Vedoucí odboru humanitního, Mgr. Věra Rožková, tvrdila, že nové rozhodnutí nebylo možné doručit, protože pan H. zásilku nepřevzal, neuvedl novou adresu a s oddělením péče o děti již není v kontaktu. Oslovila jsem otcova zástupce pana Pateru, ten mi sdělil, že úřadu je známa skutečnost, že ho pan H. pověřil zastupováním ve věci jeho nezletilé dcery v plném rozsahu, tj. včetně příjmu veškeré korespondence. Neví, jaký důvod vedl úřad k tomu, že mu nové rozhodnutí nezaslal a proč se odvolává na to, že otci nebylo možné rozhodnutí doručit. Jménem otce sdělil, že i nadále má o pravidelný a častý styk se svojí dcerou zájem. Názor nezměnil ani pokud jde o svěření dcery do jeho výchovy.

Součástí jednání při osobním šetření zaměstnankyň Kanceláře veřejného ochránce práv bylo vysvětlení postupu orgánu sociálně-právní ochrany (OSPOD) při výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé S. H. a celkový vývoj událostí v tomto případu. Sociální pracovnice uvedly, že spatřují hlavní problém v neschopnosti rodičů dohodnout se alespoň ve věcech týkajících se dcery, zvláště matka je neústupná. V péči matky o materiální potřeby dcery nezjistily žádné nedostatky. Sdělily, že se neshodují s názorem matky, že by S. neměla otce ráda a že by se s ním nechtěla stýkat. Za prokázané považují, že matka ani přes veškerá upozornění nevychovává dceru tak, aby měla k otci kladný vztah. Uvedly, že jsou toho názoru, že otec má svoji dceru rád a má zájem se s ní stýkat. Odmítnutí žádosti otce o nahlédnutí do spisu odůvodnily tím, že by došlo ke zhoršení vyhrocených vztahů mezi rodiči. Byl konzultován způsob posouzení otce dítěte jako účastníka řízení v případě, že podá návrh na udělení opatření matce podle § 43 zákona o rodině. Vedoucí odboru humanitního a k jednání přizvaná právnička tohoto odboru vyjádřily svůj názor, že otec v tomto případě není účastníkem řízení. Zaměstnankyní Kanceláře veřejného ochránce práv jim bylo doporučeno, aby svůj právní názor přehodnotily v souladu s § 14 odst. 1 správního řádu, neučinily tak, s tím, že úřad již ve věci samé rozhodl.

Požádala jsem dotčený úřad o zaslání písemného stanoviska ke skutkovým a právním otázkám výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé S. H. a k jeho postupu při rozhodování ve správním řízení.

Ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2002 uvedla Mgr. Věra Rožková, vedoucí odboru humanitního, Úřadu městské části Praha 4 následující.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 4. 2000 byla nezl. S. H. svěřena do péče matce a otci byla stanovena vyživovací povinnost. Rovněž byl upraven styk otce s dcerou od soboty 9:00 hod. do neděle 18:00 hod., dále na soudem určenou část prázdnin a svátků. V odvolacím řízení byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Od počátku nebyli rodiče schopni se dohodnout, v komunikaci měli velmi závažné problémy. Konflikty probíhaly především v souvislosti se stykem otce s dcerou. Otec se domáhal styku, matka tvrdila, že styk nezletilé s otcem je problémový a pro dceru stresující. Rodiče spolu komunikují pouze přes své právní zástupce a situaci řeší několika podanými návrhy u Obvodního soudu pro Prahu 4. V rámci soudního řízení ve věci změny výchovy a změny úpravy styku otce s nezl. byly v říjnu 2001 nařízeny znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie. V průběhu řešení situace na oddělení péče o děti matka opakovaně sdělovala, že dcera se otce obává, má zdravotní problémy (např. zvrací). Zdravotními problémy dcery odůvodňovala matka své bránění dceři ve styku s otcem. Předložila zprávu z psychologického vyšetření u PhDr. Špačkové, v níž psycholožka uvedla, že nezletilá je dítětem se zvýšenou hladinou úzkosti, obtížněji se separuje od matky a že absolvování návštěv na celý víkend bude pro ni velmi náročné. U téže psycholožky se uskutečnilo setkání otce s dcerou. Nezletilá nejevila známky traumatu, byla spíše jen nejistá. Nejevila se v přítomností otce neurotizovaná. Otci byly nabídnuty další 3 termíny setkání, ale již se neozval. Vztahy mezi rodiči zůstaly napjaté a vyhrocené. Při šetření v rodině sociální pracovnice konstatovala, že kromě problémové situace ve věci styku otce s dcerou nemá k péči matky připomínky. Matce byla nabídnuta možnost, aby se styky otce s dcerou po určitou dobu realizovaly na odborném pracovišti za přítomnosti psychologů, to matka rázně odmítla. Nadále trvala na tom, že styk otce s dcerou je pro nezletilou zátěžovou situací, která jí působí zdravotní problémy, a proto styk neumožní. S ohledem na přístup matky vydal úřad dne 12. 12. 2001 rozhodnutí, kterým matce uděluje napomenutí pro naušování řádné výchovy dcery. Byly vypracovány znalecké posudky. Soudní znalci doporučili, aby byl kontakt dítěte s otcem postupně navazován, nejlépe za pomoci odborníků, s postupným rozšiřováním míry styku. Na základě tohoto doporučení vydal příslušný úřad rozhodnutí, kterým rodičům uložil povinnost dostavit se s dcerou do odborného zařízení. Oba rodiče s tímto způsobem postupného obnovení styku otce s dcerou nesouhlasili a proti rozhodnutí se odvolali. Magistrát hl. města Prahy napadené rozhodnutí zrušil. Sociální pracovnice se i nadále domnívají, že pro obnovení styků otce s nezletilou je nutné, aby celá rodina spolupracovala s odborným zařízením.

Ve vyjádření z 28. 8. 2002 vedoucí humanitního odboru sdělila následující.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci řízení o změně úpravy styku, změně výchovy, výchovného opatření a výkonu rozhodnutí vydal rozsudek ze dne 17. května 2002, kterým rozhodl, že otec je nadále oprávněn se s nezl. S. stýkat l x měsíčně v sobotu od 14:00 hod. do 17:00 hod. Rodičům stanovil bližší podmínky při setkání a povinnost navázat spolupráci s Centrem rodinné terapie FN v Praze 5 - Motol. Matce udělil napomenutí za nesprávné výchovné působení při vytváření citového vztahu S. k otci. Ve věci změny výchovy řízení zastavil. Oba rodiče se odvolali. Ve věci správního řízení o opatření podle § 43 zákona o rodině sdělila, že řízení bylo ukončeno. Matce bylo uloženo napomenutí, tudíž v této věci již nebylo jednáno. Uvedla, že úřad se jednáním matky a neumožňováním styku dcery s otcem opakovaně zabýval. Otec o dceru neustále projevuje zájem.

Po provedeném šetření věc uzavírám takto.

1. Rozsah výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé S. H..

Došla jsem k závěru, že rozsah výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé S. H. prováděl úřad v mezích platného zákona. Sociální pracovnice s oběma rodiči jednaly. Na základě svého uvážení zvolily několik metod sociální práce, které měly matku vést k tomu, aby přestala dceři bránit ve styku s otcem a v podílení se na její výchově, byť v rozsahu omezeném soudem. Musím však přisvědčit panu H. v tom, že ochrana práva dítěte na oba rodiče mohla být ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí dotčeného úřadu vykonávána důrazněji. Zvláště poté, co byla u matky prokázána snaha o navození syndromu zavrženého rodiče. Při šetřeních se opakovaně setkávám s tím, že při výkonu sociálně-právní ochrany dítěte je tento závažný výchovný nedostatek a jeho zhoubný vliv na dítě podceňován. Částečně tomu tak bylo i v tomto případě, protože OSPOD měl možnost využít i jiné metody sociální práce. Mohl matku předvolat a upozornit na protiprávnost postupu i na možné následky jejího jednání. V praxi je opomíjeno, že bránění druhému rodiči ve styku s jeho dítětem může vést ke změně výchovného prostředí podle § 27 zákona o rodině. OSPOD by v těchto případech měl stát za rodičem, kterému je ve styku s dítětem bráněno, nejde totiž o hájení práva rodiče, ale o to, že dochází k porušování práva dítěte na pravidelný kontakt s oběma rodiči. OSPOD má povinnost práva dítěte důsledně hájit. Měl by o pohovoru s chybujícím rodičem sepsat protokol a v případě, že by tento rodič nebral upozornění či poučení na vědomí, měl by z vlastního podnětu sám zahájit správní řízení a rozhodnout o uložení potřebného opatření nebo na tuto skutečnost upozornit soud. Další možností, kterou OSPOD měl bylo to, že se mohl opakovaně pokusit o mimosoudní dohodu rodičů, i když vzhledem k vypjatým vztahům mezi rodiči mohl uzavření dohody považovat za nemožné. Pro mnohé rodiče je právě možnost dobrovolné dohody přijatelnější. Jsem si však vědoma toho, že zvolení metody sociální práce je na úvaze sociální pracovnice a výše doporučený postup není zákonem o sociálně právní ochraně dětí přímo daný. Za stávající platné právní úpravy nemohu v tomto konkrétním případě výkon sociálně-právni ochrany dítěte hodnotit jinak než tak, že s ní není v rozporu. Při hodnocení výsledků šetření, musím vycházet ze znění zákonných ustanovení a nemohu druhotně dovozovat další povinnosti OSPOD.

Pokud jde o rozsah výkonu sociálně-právní ochrany nezletilé S. H. probíhal v rámci platné právní úpravy.

2. Nahlížení do spisů OSPOD.

Tuto věc hodnotím tak, že odbor humanitní Úřadu městské části Praha 4 pochybil, když otci zamítl žádost o nahlédnutí do spisové dokumentace vedené na úřadě ve věci jeho dcery. K tomuto neměl žádný důvod uvedený v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí v § 55 odst. 5. Podle tohoto ustanovení může žádost rodiče o nahlédnutí do spisu zamítnout jen v případech v tomto ustanovení taxativně stanovených. Pokud by nahlédnutí do spisu bylo v rozporu se zájmem dítěte, musel by úřad takové tvrzení řádně vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí, aby se mohl žadatel účinně bránit a bylo odvolacím orgánem přezkoumatelné. Není dostačující, pokud úřad bez udání důvodu konstatuje, že nahlédnutí do spisu by bylo v rozporu se zájmem dítěte. V případě, že by k tomuto rozporu skutečně došlo, jednalo by se zřejmě o výjimečný případ. Dalším důvodem odmítnutí žádosti o nahlédnutí do spisové dokumentace by byla skutečnost, že ze spisové dokumentace lze zjistit, která fyzická osoba upozornila na skutečnosti uvedené v § 7 (na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti).

Úřad Městské části Praha 4 jednal v rozporu s právem, jak uvádím v tomto bodě výše.

Magistrát hl. města Prahy při rozhodování v odvolacím řízení postupoval v souladu s právem.

3. Správní řízení o uložení opatření podle § 43 zákona o rodině (ZoR).

Zájmem rodiče je, aby výchova jeho dítěte ze strany osoby, která má dítě svěřeno do výchovy, byla řádná. Právo rodiče na výchovu svého dítěte garantované právní normou vyšší právní síly, Listinou základních práv a svobod, zůstává zachováno, i když s druhým rodičem nežije ve společné domácnosti, pokud není zbaven rodičovské zodpovědnosti. Zákon o rodině ve svém 31 odstavec 2 dokonce stanoví rodičům zákonnou povinnost důsledně chránit zájmy dítěte, tedy i právo dítěte na řádnou výchovu. Dopouští-li se osoba, které bylo dítě svěřeno do péče jednání, kterým narušuje výchovu dítěte, má druhý rodič právo požadovat, aby orgán sociálně-právní ochrany zjednal nápravu. Například podat návrh na uložení opatření podle § 43 zákona o rodině. Otec tak učinil podle § 13 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který z akotvuje, že "obec rozhoduje o opatřeních podle zvláštního právního předpisu, neučiní-li tak soud . . ." To znamená, že povinnost rozhodnout je obci dána přímo zákonným ustanovením. Správní řízení je zahájeno dnem doručení návrhu příslušnému úřadu. Ve lhůtě zákonem stanovené je obec povinna vydat rozhodnutí ve kterém rozhodne, zda opatření uloží. Pokud obec některé z opatření podle 43 odst. 2 písmene a) až c) uloží, měla by sledovat, zda působení škodlivých vlivů na nezletilé dítě ustalo. Není-li tomu tak, má úřad možnost z vlastního podnětu zahájit nové správní řízení a rozhodnout o uložení přísnějšího opatření nebo podat soudu podnět, aby vydal rozhodnutí o změně výchovných poměrů u nezletilého apod. Poté, co otec podal příslušnému úřadu návrh na zahájení správního řízení ve smyslu výše uvedeném, byl úřad povinen věc projednat tak, jak mu to ukládá 60 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tj. ve správním řízení. K řízení je povinen přibrat všechny účastníky řízení. Správní řád vymezuje účastníka správního řízení tak, že je jím každý o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Za účastníka řízení se musí považovat i osoba, jejíž právo, právem chráněné zájmy a povinnosti jsou předmětným správním řízením přímo dotčeny, nebo i osoby, které toto tvrdí, a to do doby, dokud není rozhodnuto o opaku. V rozporu s právem byl postup Úřad městské části Praha 4, když otci oznámil dopisem, že ho za účastníka řízení nepovažuje. Zákon o správním řízení v § 14 opravňuje každého, aby se stal účastníkem řízení na z ákladě svého tvrzení. Správní orgán může občanovi postavení účastníka řízení odejmout jediným zákonným způsobem, který je uveden v § 46 SR - svým rozhodnutím. I v tomto případě rozhoduje o právu občana (být účastníkem řízení). Úřad městské části Praha 4 rozhodnutí nevydal. Otce poškodil v jeho právech, neboť mu protiprávně znemožnil podat proti rozhodnutí o odnětí postavení účastníka správního řízení řádný opravný prostředek (odvolání). Otec je nositelem práva na řádnou výchovu svého dítěte, úřad závažným způsobem pochybil, když odmítl otce považovat za účastníka řízení, neboť ve správním řízení rozhodoval o jeho právu. Tím byla otci způsobena závažná újma. Následkem tohoto pochybení úřadu bylo, že pan H. neměl možnost jednat jako účastník řízení, např. účastnit se správního řízení a vyjadřovat se v něm, předkládat důkazy, nemohl se domáhat doručení rozhodnutí apod. Zároveň otci odňal právo na odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Nápravu nezjednal ani poté, co byl otcem a jeho zástupcem upozorněn, že postupuje v rozporu se správním řádem. Své protiprávní jednání dovršil úřad tím, že toto rozhodnutí zařadil do složky "důvěrné" založené ve spisové dokumentaci oddělení péče o děti, k čemuž není oprávněn ( § 55 zákona o sociálně-právní ochraně dětí) a zamítl žádost otce o nahlédnutí do této dokumentace.

Pokud byla nesprávným postupem správního orgánu účastníku správního řízení odňata možnost účastnit se tohoto řízení, mohlo-li by to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení, jedná se o zákonný důvod k obnově řízení podle § 62 písm. c) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění platném v době rozhodování. V zájmu zjednání nápravy v této věci může otec podat návrh na obnovu řízení.

Z výše uvedeného vyplývá, že dotčený úřad svým postupem dvakrát jednal v rozporu s právem a porušil všechna příslušná ustanovení správního řádu, poškodil otce v jeho právech a zabránil mu ve výkonu práv, které jako účastník řízení má.

4. Správní řízení o uložení povinnosti rodičům využít odborného poradenského zařízení podle § 12 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Správní orgán zahájil správní řízení z vlastního podnětu a byl povinen postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Citovaný zákon mu ve svém § 18 odst. 3 ukládá, aby o zahájení řízení uvědomil všechny známé účastníky řízení. Citované ustanovení úřad porušil, protože svoji zákonnou povinnost nesplnil, otce jako účastníka řízení nevyrozuměl. Dále poškodil pana H. v tom, že mu svým chybným postupem odňal rnožnost navrhovat důkazy a jejich doplnění. Nesplnil ani zákonnou povinnost správního orgánu dát účastníku řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění, popřípadě aby navrhl doplnění (Úřad vydal rozhodnutí bez splnění těchto povinností, jde o rozhodnutí vydané v rozporu se zákonem) Oba rodiče se proti rozhodnutí ÚMČ Praha 4 odvolali. Odvolací orgán (Magistrát hl. města Prahy) prvostupňové rozhodnutí zrušil.

Úřad Městské části Praha 4 svým chybným postupem porušil zásady správního řízení a opakovaně (viz bod C této zprávy) jednal v rozporu s právem. Porušil ustanovení § 60 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a ustanovení § 3, 18 odst.3, 33 odst. 1, 2 a 46 správního řádu.

I v tomto případě rozhodl druhostupňový orgán, Magistrát hl. města Prahy, v odvolacím řízení správně a v souladu s platnou právní úpravou.

Po provedeném šetření konstatuji, že pokud jde o rozsah výkonu sociálně právní ochrany nezletilé S. H., postupoval Úřad městské části Praha 4 v rámci zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Při rozhodování o nahlížení do spisové dokumentace a při jejím vedení postupoval úřad v rozporu s platnou právní úpravou ( 55 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

Pokud jde o bod C odst. 3 a 4 této závěrečné zprávy, tj. o rozhodování ve správním řízení o opatření podle § 43 zákona o rodině, postupoval Uřad městské části Praha 4 v obou případech v rozporu s právem. Stejně tak postupoval v rozporu s právem ve správním řízení o uložení povinnosti rodičům využít odborného poradenského zařízení podle § 12 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

- všechna příslušná ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, včetně základních zásad správního řízení, přičemž k porušení správního řádu došlo ve třech případech, tj. dvakrát ve správním řízení o udělení opatření ( § 43 ZoR) a jedenkrát ve správním řízení o uložení povinnosti rodičů navštívit odborné poradenské zařízení (§ 12 zákona č. 359/1 999 Sb., o SPOD).

Magistrát hlavního města Prahy v obou případech postupoval a rozhodoval v odvolacím řízení správně a v souladu s právem.

Na základě výsledků této závěrečné zprávy a v souladu s ustanovením § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, vyzývám Uřad městské části Praha 4, aby se k výsledkům šetření v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne doručení této závěrečné zprávy vyjádřil a sdělil, jaká opatření k nápravě učinil.

Ze strany Magistrátu hlavního města Prahy k porušení práva nedošlo, proto z jeho strany přijetí opatření nežádám.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.