6.1 DRUHY ÚPRAVY POMĚRŮ

6.1.1 Výhradní péče

Výhradní péče matky nebo otce byla donedávna jedinou možností úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu. Novela zákona o rodině z roku 1998 přinesla jako další alternativu střídavou respektive společnou péči. Z 90% procent jsou dnes děti svěřovány do péče matek, zbytek pak do péče otců nebo jiných příbuzných. Otci jsou děti svěřovány pouze v případě nepřítomnosti matky, jejího nezájmu nebo naprosté neschopnosti o děti se postarat. To znamená, že pokud jsou oba rodiče stejně kvalitní, mají stejný citový vztah k dítěti a ono k nim, mají stejné sociální a ekonomické zázemí, mají stejné výchovné předpoklady apod., jsou děti většinou svěřovány matkám, často i v případě kdy otec vychází ze srovnání o něco lépe. Ctí se (již vyvrácená) koncepce biologických důvodů. (podrobněji viz. Bakalář - šestitřetinová koncepce²⁸).

Při srovnání dětí ve výhradní péči matky a výhradní péči otce (Warshak) se zjistilo, že není důvod k diskriminaci otců při svěřování dětí do péče. "Psychické zdraví průměrného dítěte z výhradní péče otce bylo srovnatelné s průměrným dítětem z výhradní péče matky. Jako skupina neměli děti ve výhradní péči otce ani více, ani méně problémů než děti ve výhradní péči matky".29 Navíc je zjištěno, že "typický otec s výhradní péčí o děti si vede stejně dobře jako typická matka ve stejné roli".³⁰

Ještě jedno překvapivé zjištění přineslo srovnání dětí z výhradní péče otce a matky. "Děti ve výhradní péči rodiče stejného pohlaví - tedy chlapci v péči otců a dívky v péči matek - byly přizpůsobeny lépe než děti ve výhradní péči rodiče opačného pohlaví"³¹. Warshak stejně vysvětluje i známý fakt, že chlapci se na rozvod rodičů adaptují hůře než dívky. Příčinou není rozvod, ale výhradní péče matky. Stejně tak dívky žijící po rozvodu s otcem mají více problémů než dívky žijící s matkami. Warshak však varuje před plošným uplatňováním této koncepce.

Ať je dítě svěřeno do výhradní péče matky nebo otce, je vždy postiženo tím nejzávažnějším důsledkem rozvodu, totiž ztrátou plnohodnotného vztahu s druhým z rodičů. Samozřejmě, vzhledem k poměru svěřování dětí matkám a otcům, jde ve velké většině o radikální omezení kontaktu s otcem. Pokud se rodiče nedohodnou, určuje rozsah styku soud.

6.1.2 Standardní úprava styku otce s dětmi po rozvodu

Standardní je vymezení společného času dítěte a otce na jeden víkend za čtrnáct dní (viz empirická část práce). V minulé kapitole jsme si popsali, jakou roli hraje otec v životě dítěte a proč ho děti potřebují. Zjistili jsme také, že míra do jaké byl otec schopen pozitivně ovlivňovat své dítě úzce souvisí s množstvím času, které mu věnuje. Tento čas je mu po rozvodu úředně zkrácen. Dva dny za čtrnáct dní neposkytují prostor pro plnění rodičovské a výchovné funkce. I z angažovaného otce se stává občasný společník pro zábavu. Děti nemohou mít prospěch z jeho výchovného působení. Jeho cena zá-konitě klesá. Muži s takto omezeným kontaktem se svými dětmi často popisují ochlazování a slábnutí intenzity vztahu. "Hodnotu dvou týdnů života nelze vtěsnat do dvou dnů".32 Přestávají být součástí života dítěte, a stávají se pouhými návštěvníky. Děti jsou tak připraveny o své právo být vychovávány oběma rodiči (viz níže Právní předpisy).

Čtrnáct dní je pro děti velmi dlouhá doba. Vnímají čas jinak než dospělí, ubíhá jim daleko pomaleji. Na otce se těší a určený víkend očekávají velmi dychtivě. I to běh času zpomaluje. Warshak o tom říká: "Nechat děti čekat třináct dní, než uvidí jednoho ze svých rodičů, a opakovat tuto trýznivou proceduru dvakrát měsíčně po celou dobu jejich dětství je podle mého názoru kruté".³³

K jiné, širší úpravě styku otce s dítětem, umožňující plnohodnotný vztah, dochází velmi zřídka. Většinou se tak stává z iniciativy rodičů, kteří cítí takovou odpovědnost k dítěti, že jsou i v konfliktní situaci schopni se sami mezi sebou domluvit na pro dítě příznivějším průběhu kontaktu (případně na střídavé péči - viz níže).

Odborníci činní v procesu úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu mají vůli k jiné ("alternativní") úpravě poměrů jen výjimečně (viz empirická část). A to přesto, že jsou mimo konflikt, nezatíženi emocemi, mohou s nadhledem zhodnotit situaci, a mají patřičné vzdělání na to, aby znali potřeby dětí i to, co pro ně ztráta jednoho z rodičů znamená.

6.1.3 Střídavá péče

Střídavá péče je určitým řešením disproporce ve vztahu k oběma rodičům, která je důsledkem klasické úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu. Střídavá péče je nazývána "nejlepším darem, který může dát rozvádějící se pár svým dětem".³⁴ Ochrání tak děti před mnoha vlivy, které ruší jejich vývoj v péči jednoho rodiče. Je pochopitelné, že institut střídavé péče není pro každého. Jsou rodiče, kteří opravdu nemají předpoklady pro výchovu dětí a jejich péče by byla spíše na škodu. Jsou i manželé jejichž konflikt je natolik hluboký, že dohoda, alespoň dočasně, není možná. Právě schopnost kooperovat, hledat kompromisní řešení a vysoká míra flexibility je zásadním předpokladem úspěšné střídavé péče. Rodiče musí vzájemně respektovat důležitost toho druhého pro jejich dítě.

Střídavá a společná péče

Naše zákonodárství rozlišuje střídavou a společnou péči. Střídavou péči charak-terizuje výklad zákona o rodině³⁵ jako svěření dítěte v určitém přesně vymezeném časovém období do výchovy jednoho rodiče a v dalším časovém období do výchovy druhého rodiče. Soud současně vymezí práva a povinnosti obou rodičů v těchto střídajících se časových úsecích. Kladné poznatky a zkušenosti přinesla soudní praxe se střídáním výchovy po měsících, je však možno dohodnout delší i kratší časové intervaly. Svěření do střídavé péče je podmíněno blízkostí bydlišť obou rodičů tak, aby dítě mohlo docházet stále do jedné školy.

Společná výchova je řešením situace, kdy rodiče i po rozvodu (případně nikdy nesezdaní) spolu nadále zůstávají v určité formě společenského soužití. Například společně bydlí, společně hradí část svých potřeb a zejména společně pečují o dítě. Dělí se o jeho materiální zajištění i zabezpečení jeho školních i mimoškolních aktivit, vzdělávání i volného času.

Výhody střídavé péče

Otcům dovoluje střídavá péče udržet s dětmi intenzivní hodnotný vztah. Muži se střídavou péčí se těší skutečné důvěře svých dětí a prožívají s nimi opravdovou blízkost. Jejich vztah je ve srovnání s v podstatě nevyhnutelně povrchním vztahem otců, kteří vídají dítě jednou za dva týdny, daleko kvalitnější. Čas trávený s dětmi jim dává možnost skutečně děti vychovávat.

Pro děti znamená společná péče udržení si obou rodičů. Oba jsou stále přítomni v jejich životě a na oba se mohou kdykoli obrátit. Mohou se od nich učit. Oba jsou jim k dispozici při zdolávání těch životních úkolů, s kterými jim může pomoci pouze rodič určitého pohlaví.

Kritika střídavé péče a výsledky studií srovnávajících děti ve výhradní a střídavé péči

Kritici společné péče poukazují na to, že děti potřebují stálé prostředí. Pravidelná změna je podle nich pro dítě velmi stresující, nechává je v nejistotě kam patří a znemožňuje mu navázat bezpečný vztah alespoň k jednomu z rodičů. Jistě jsou děti , pro které je zátěž při střídání prostředí taková, že není kompenzována nespornými pozitivy, které střídavá péče přináší. Byly prováděny studie srovnávající děti ve společné péčí a děti ve výhradní péči. Výstup jedné takové studie neshledal významný rozdíl v psychologické symptomatice mezi oběma typy porozvodového uspořádání, je však doprovázen zjištěním, že děti ze společné péče měly vyšší míru sebeúcty. Jiné výzkumy ukázaly, že vliv rozvodu na děti ve střídavé péči nebyl tak nepříznivý. ³⁶ Utrpěly sice trauma z rozpadu rodiny, ale byly ušetřeny dalšího ze ztráty jednoho z rodičů.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.