11. NÁVRH METODICKÉHO POKYNU K POSTUPU ODDĚLENÍ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ V PŘÍPADECH BRÁNĚNÍ OPRÁVNĚNÉMU RODIČI VE STYKU S DÍTĚTEM

Právě v postupu sociálních pracovnic v případech bránění ve styku se objevily snad nejzásadnější nedostatky. Dá se říci, že při ochraně dětí před bráněním ve styku jsou sociální pracovnice bezradné a téměř nečinné. Zákon poskytuje prostředků pro účinné zakročení proti bránění ve styku dostatek, žádné další upřesnění, komentář nebo metodiku nemají však sociální pracovnice k dispozici. Proto se pokusím možný postup navrhnout.

Při ochraně zájmů a práv dítěte, kterému je bráněno ve styku s rodičem, kterému není svěřeno do péče (Úmluva o právech dítěte čl. 9 odst. 3), se doporučuje oddělením sociálně právní ochrany dětí postupovat podle následujících zásad v souladu s § 14, odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí a § 178 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu, které ukládají oddělení sociálně právní ochrany dětí vyřizovat podněty a upozornění občanů stran výchovy nezletilého a činit vhodná opatření.

Místně příslušným je orgán sociálně právní ochrany dětí v místě trvalého bydliště dítěte. V případě, že se tam dítě nezdržuje, řídí se místní příslušnost místem, kde se dítě zdržuje.

Zjistí-li orgán sociálně právní ochrany dětí skutečnost, že oprávněnému rodiči je bráněno ve styku s dítětem:

1. Obeznámí se podrobně s poměry v rodině rodiče povinného i oprávněného.

2. Zaměstnanec orgánu se zúčastní předávání dítěte ke styku tak, aby si ověřil průběh předávání a potvrdil, případně vyvrátil, že k bránění ve styku dochází a mohl o tom podat svědectví soudu, kterému přísluší rozhodnutí o uplatnění nápravných prostředků.

3. Poskytne oprávněnému rodiči veškeré informace potřebné k účinnému postupu proti tomuto porušování práv jeho i dítěte.

a) Informuje oprávněného rodiče o nutnosti postupovat rychle a reagovat již na první případy, kdy bylo styku zabráněno s cílem předejít prohloubení problému a případnému rozvoji syndromu zavrženého rodiče.

b) Informuje oprávněného rodiče o možnosti podat návrh na výkon rozhodnutí a poskytne mu právní pomoc při sepsání a podání návrhu. Při té příležitosti ho poučí o skutečnosti, že za zmařený lze styk považovat pouze tehdy, když se oprávněný rodič dostaví na místo setkání a projevil zájem styk uskutečnit. To znamená, že je nutné chodit si dítě vyzvedávat i když je předem jasné, že styku bude znovu zabráněno. Pouze tak je zabránění ve styku postihnutelné ve smyslu § 272 a § 273 občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí.

c) Informuje oprávněného rodiče o dalších zákonných prostředcích a postupu při jejich uplatnění.

# Možnosti podat návrh na změnu výchovy (§ 27 odst. 2 zákona o rodině).

# Možnosti podat oznámení pro maření výkonu rozhodnutí a dát tak popud k trestnímu stíhání povinného rodiče (§ 171 odst. 3 trestního zákona ).

d) Informuje oprávněného rodiče o všech prostředcích, kterými disponuje oddělení sociálně právní ochrany dětí. ü Udělení napomenutí rodiči nebo dohled nad výchovou (§ 43 odst. 2 písm. a, b zákona o rodině)

# Návrh na úpravu styku (§ 14, odst. 3 zákona o sociálně právní ochraně dětí).

# Návrh na změnu výchovy (§ 27 odst. 2 zákona o rodině).

# Podání podnětu k výkonu rozhodnutí, jako podpory návrhu na výkon rozhodnutí, který podá oprávněný rodič.

# Trestní oznámení pro maření výkonu rozhodnutí (§ 171 odst. 3 trestního zákona ).

4. Koordinuje postup s oprávněným rodičem

5. Seznámí povinného rodiče s následky jeho jednání, které ponese dítě, tzn. především s dopady, které má ztráta kontaktu s jedním z rodičů na vývoj dítěte. Dále podrobně informuje povinného rodiče o všech prostředcích, které v případě, že rodič nezmění své jednání, mohou být použity a o postizích, které se na jeho protiprávní jednání vztahují.

Pokud povinný rodič zabrání i další návštěvě následující po slovní intervenci sociální pracovnice, reaguje orgán sociálně právní ochrany dětí bez prodlení učiněním dalších zákonem stanovených kroků.

6. Po domluvě s oprávněným rodičem podá soudu podnět k výkonu rozhodnutí. Návrh na výkon rozhodnutí podává oprávněný rodič. Podnět podaný orgánem sociálně právní ochrany dětí má tento návrh podpořit, demonstrovat soudu jeho opodstatněnost a zdůraznit naléhavost rychlého řešení.

7. Tento postup opakuje vždy, když se soudem vydané rozhodnutí o výkonu rozhodnutí mine účinkem. To znamená pokud povinný rodič nezmění své jednání ani po domluvě soudu a udělení pokuty (§ 272 osř.), zasadí se orgán sociálně právní ochrany dětí o využití dalšího kroku, kterým je výkon rozhodnutí odnětím dítěte (§ 273 odst. 2 osř.).

9. Vydá-li soud pokyn k výkonu rozhodnutí podle § 273 odst 2, nařídí odnětí dítěte a předání rodiči oprávněnému, je sociální pracovnice tomuto úkonu přítomna a snaží se přispět k co nejhladšímu průběhu.

Postup při výkonu rozhodnutí odnětím dítěte upřesňuje instrukce č. 698/ 88 z dne 30.12. 1988. Instrukce je součástí sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR pod číslem 17/ 1988.

V případě, že soud odmítne použít výkon rozhodnutí nebo si tak s ohledem na dítě nepřeje oprávněný rodič, přistoupí oddělení sociálně právní ochrany dětí k využití dalších možností.

10. Pokud byla bezvýsledně použita předchozí opatření (pokuta podle § 272 osř. a odnětí dítěte podle § 273 odst 2 osř.), podá oznámení pro maření výkonu rozhodnutí (§171 odst. 3 trestního zákona ) a dá tak popud k trestnímu stíhání povinného rodiče.

11. Pokud oprávněný rodič má zájem o svěření dítěte do své péče a nebrání tomu žádné skutečnosti vypovídající o jeho výchovné nezpůsobilosti, podá soudu návrh na změnu výchovy (§ 27 odst. 2 zákona o rodině).

Skutečnost, že se jeden rodič snaží přerušit styk dítěte s druhým rodičem, je velmi závažným faktorem, zásadně snižujícím výchovné kvality takto smýšlejícího rodiče.

Při všech soudních řízeních týkajících se bránění ve styku rodiče s dítětem je věcí orgánu sociálně právní ochrany dětí v zastoupení sociální pracovnice, seznámit soud s negativními dopady na psychosociální vývoj dítěte, které narušení nebo ztráta kontaktu dítěte z jedním z rodičů přináší. Dále se orgán snaží apelovat na rychlý a rasantní postup soudu. Tuto snahu podpoří odbornými informacemi o možném důsledku prodlení, jakým je syndrom zavrženého rodiče.

12. Jako alternativní řešení sporu, nabídne sociální pracovnice rodičům rodinnou mediaci. Seznámí oba rodiče s touto metodou a vysvětlí rozdíl mezi soudním sporem a rodinou mediací s poukazem na jejich konkrétní situaci. V případě, že rodiče projeví zájem zkusit problém řešit touto cestou, předá jim pracovnice písemné informační materiály o rodinné mediaci obsahující i adresy a kontakty na příslušné mediátory nebo odborná pracoviště rodinnou mediaci poskytující. Podle přání rodičů zprostředkuje první sezení s mediátory, popřípadě se jej také zúčastní a „předá„ tak rodiče mediátorovi.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.