9.3 ZÁVĚR

Při práci na dotazníkovém šetření jsem cítila velkou uzavřenost oddělení sociálně právní ochrany dětí před okolím a až strach poskytnout informace osvětlující jejich praxi. To je zřejmě důsledkem sílící kritiky práce oddělení, kterou si pravděpodobně pracovnice i jejich vedoucí uvědomují. Potíže při distribuci dotazníku, popsané v úvodu praktické části, souvisí podle mého názoru i s touto skutečností.

V dotaznících, které se vrátily, byly mnohé otázky nezodpovězeny nebo zodpovězeny tak, že jejich vyhodnocení bylo obtížné. To mohlo být způsobeno samozřejmě i špatnou formulací některých otázek, nicméně celkově lze nazvat postoj respondentů (přes zaručenou anonymitu) jako velmi opatrný.

Přesto dotazníkové šetření osvětlilo některé aspekty práce oddělení sociálně právní ochrany dětí v oblasti porozvodové péče a lze z něj vyvodit potvrzení či vyvrácení hypotéz. Stále je však nutné brát v úvahu nereprezentativnost vzorku respondentů, jak je zdůvodněna v úvodu.

Hypotéza 1: Sociální pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí postupují při přípravě zprávy pro soudní řízené o svěření nezletilých dětí do péče po rozvodu rodičů stereotypně.

Stereotypním postupem bylo myšleno to, že sociální pracovnice neposuzují každý případ individuálně, ale připravují zprávy pro soud stále stejně podle určité šablony a i návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí po rozvodu rodičů podávají téměř bez vyjímky stále jen jeden stejný, přestože situace v každé rodině je jiná a potřeby dětí se liší. Tato hypotéza byla šetřením potvrzena. Svědčí o tom jednak skutečnost, že sociální pracovnice, které se zúčastnily dotazníkového šetření během své praxe téměř nenavrhují jinou úpravu poměrů, než svěření dítěte do výhradní péče matky. Jinak je tomu pouze, když je matka k výchově dítěte naprosto nezpůsobilá. Průměrně sociální pracovnice navrhly svěření dítěte do výhradní péče otce dvakrát až třikrát za svou praxi. Také srovnání všech kritérií, která podle svého vyjádření sociální pracovnice zjišťují a prošetřují jako podklad pro zprávu pro soud, postupů k tomu používaných a času, který mají k dispozici, podporuje domněnku o rutinním přístupu k případům. Podle mého názoru není v jejich silách za podmínek, které mají k práci (čas, odborné znalosti, metody šetření) opravdu pečlivě posoudit všechny skutečnosti, v každém konkrétním případě tak, aby mohly navrhnout úpravu poměrů odpovídající specifickým potřebám a možnostem konkrétní rodiny. O individuálním přístupu nesvědčí ani rozsah styku dítěte s otcem, který pracovnice stále hromadně navrhují na jeden víkend za čtrnáct dní.

Hypotéza 2: Sociální pracovnice nevyužívají všech dostupných zákonných prostředků pro řešení situace, kdy jeden rodič brání druhému ve styku s dítětem.

Výsledky dotazníkového šetření potvrdily tento předpoklad zcela jednoznačně. Pokud se sociální pracovnice setkají s touto situací, používají k nápravě a tedy ochraně zájmů dítěte v podstatě pouze dvou z dostupných prostředků a to těch nejméně účinných.

Hypotéza 3: Sociální pracovnice jsou stále ovlivněny kultem mateřství, který odporuje výsledkům odborných výzkumů potvrzujícím význam otce pro dítě a negativní důsledky omezení či ztráty kontaktu otce s dítětem.

Část dotazníku zaměřená na osobní postoje sociálních pracovnic nepotvrdila obecnou platnost této domněnky. Jistá část respondentů zastává názory, které jsou v souladu s výsledky zmíněných výzkumů a význam otce pro dítě již nepodceňuje. Přesto např. více než polovina respondentů soudí, že vztah dítěte s matkou je intimnější než s otcem. Praxe také vypovídá spíše o přetrvávajícím vlivu kultu mateřství. Disproporce ve svěřování dětí matkám a otcům svědčí o tom, že matka je stále považována za „od přírody vhodnější„ osobu pro výchovu dětí.

Ani v další oblasti není výsledek jednoznačný. Značná část sociálních pracovnic si zřejmě uvědomuje potřebu širší úpravy styku dětí s otcem tak, aby bylo možné udržet vztah v takové intenzitě a kvalitě, která umožňuje otci zůstat plnohodnotnou součástí života svého dítěte a dítěti mít z jeho přítomnosti prospěch. Ale praxe tomu bohužel opět neodpovídá. Pracovnice nenavrhují takový rozsah styku, jaký považují za optimální.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.