K trestnému činu křivého obvinění

Rozsudek Okresního soudu v České Lípě č.j. 31 T 156/2010-278 ze dne 24.2.2012

Obžalovaná xxxxxxxxxxx nar. Xxxxx v xxxxxxxxxxx trvale bytem xxxxxxxxxx

se uznává vinnou, že

dne xxx v xxxx sepsala trestní oznámení na xxxxx nar. Nar. Xxxx a xxxxx, nar. Xxxxx, že se v době od xxxxxxxx do xxxxxxxxx na příjezdové cestě k domu v xxxxxxxxx a zřejmě v bydlišti xxxxxx dopouštěli trestného činu týrání svěřené osoby nezl. Xxxxxxx nar. Xxxxxxxxxx tím, že dítěti zlým nakládáním způsobovali těžké příkoří projevující se neustálým nářkem, podlitinami z hrubého zacházení a bití, kožními vyrážkami, deptali ho výhrůžkami, zavírali do temné místnosti, psychicky týrali, a prostřednictvím pošty je doručila na Policii ČR, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, Obvodní oddělení xxxxxxxxxxx přestože věděla, že tyto skutečnosti nejsou pravdivé,

tedy

jiného lživě obvinila z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání,

čímž spáchala

trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009.

Za to se odsuzuje:

Podle § 174 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi (7) měsíců.

Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání patnácti (15) měsíců.

Z odůvodnění

Obžalovaná podala dne xxx na poškozené vědomě nepravdivé „oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin dle § 215 odst. 1, 2 b) trestního zákona – týrání svěřené osoby“, do kterého uvedla, že v období první poloviny roku xxxx poškození na příjezdové cestě k domu v xxxx a v jejich bydlišti způsobovali dceři xxxxxxxxxx zlým nakládáním těžké příkoří projevující se neustálým nářkem, podlitinami z hrubého zacházení a bití, kožními vyrážkami, deptali ji výhrůžkami, zavíráním do temné místnosti, psychickým týráním spojeným s obavami z dalšího týrání, s tím, že svědectví mohou podat xxxxxxxxxxx, kteří byli pod tímto textem podepsáni, a toto oznámení bylo na Policii ČR v doručeno poštou dne xxxxxxxxxxx.

(…)

Text trestního oznámení, které sepsala obžalovaná viz. První odstavec. Z policejního spisu, jenž je připojen, je zřejmý průběh vyšetřování trestního oznámení obžalované, kdy vzhledem k tomu, že poškozený pracoval v té době u xxxxxxxxx, byla věc řešena Inspekcí Ministerstva vnitra, která šetření ukončila se závěrem, že nebylo prokázáno, že by se podezřelí dopustili trestného činu týrání, naopak mají podezření na křivé obvinění ze strany oznamovatelky.

Průběh předávání v inkriminované době je vidět na záznamech na DVD/CD, z nichž je zřejmé, že otec xxxxxxxxx jde k domu obžalované pro dceru, kterou matka drží a nervózně jí hladí po zádech, při tom se dohaduje s otcem o předání dcery a dalších věcech, předání dcery jsou tímto protahována, a dcera z napjaté situace propuká v pláč, který trvá až do okamžiku usazení otcem ve vozidle. Shodně vyplývá i z písemného záznamu OSPOD pořízeného z asistovaných předání ze dne xxxxxxxxxx. Ze záznamu OSPOD o asistovaném předání z který byl proveden za přítomnosti p. xxxxxxxxxx je zřejmé, že toto proběhlo klidně.

(…)

Trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. Zákona se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, tedy vědomě nepravdivě informovat o skutkových okolnostech: kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Za vědomě lživé podezření naopak nelze považovat vyslovení pouhého podezření, že se konkrétní osoba může trestného jednání dopouštět. Rozhodné je, že pachatel měl úmysl přivodit křivým obviněním trestní stíhání křivě obviněné osoby. Účelem trestním stíhání je přitom dle trestního řádu náležité zjištění trestné činnosti a spravedlivého potrestání jejich pachatele dle zákona. Z hlediska subjektivní stránky musí pachatel chtít nebo si alespoň být vědom toho, že jiného lživě obviňuje z trestného činu, a být s tím srozuměn a současně chtít nebo být alespoň srozuměn s tím, že v důsledku jeho obvinění bude tato osoba trestně stíhána.

Soud zkoumal, zda tu objektivně byly takové skutečnosti, pro něž by si obžalovaná mohla důvodně myslet, že je na její dceři páchán trestný čin týrání blízké osoby a které by ji mohly vyviňovat a dále, zda měla obžalovaná úmysl přivodit poškozeným trestní stíhání.

(…)

Ze všech těchto okolností si soud učinil závěr, že obžalovaná byla v době podání trestního stíhání přinejmenším srozuměna s tím, že její dcera není poškozenými týrána, objektivně si však tuto skutečnost nechtěla připustit. To, že projevy u dcery (které si vysvětlovala jako týrání) nebyly způsobeny jednáním, z nichž poškozené obviňovala, vyplývá minimálně z hodnocení pediatričky dítěte a sociální pracovnice, které obžalované situaci vysvětlovaly. Těmto odbornicím, které by mohly rozpoznat syndromy týraného dítěte a byly/mohly být nejsnáze s dítětem v kontaktu, se se svým podezřením na týrání navíc vůbec nesvěřila. Takovýto postup by byl přitom při takovém podezření matky na týrání jejího dítěte očekávatelný. Obžalovaná toto údajně telefonicky konzultovala pouze s p. xxxxxxxxxx z Fondu ohrožených dětí, které však mohla zprostředkovat pouze jednostranné vylíčení věci, a která dítě osobně nikdy neviděla. Údajně na její radu podala trestní oznámení na poškozené ze spáchání závažné trestné činnosti (trestní sazba u trestného činu týrání osoby blízké dle § 215 odst. 1 tr. Zákona činí 2 až 8 let). Trestní oznámení podala v časové souvislosti s návrhem na předběžné opatření na zákaz styku otce s dítětem, což se jeví jako vystupňování snahy obžalované o zamezení styku dítěte s otcem. Pokud obžalovaná podala trestní oznámení s takovým obsahem, jež sama sociální pracovnice označila jako „druhou kauzu Kuřim“, tedy velmi závažná obvinění, byla si obžalovaná nepochybně vědoma, přinejmenším srozuměna s tím, že takové skutečnosti budou policií prošetřeny, že poškození budou k věci vyslýchání a měla tedy jednoznačně v úmyslu jim přivodit trestní stíhání. Poškození tak tímto jednáním utrpěli jak psychicky, tak na své dobré pověsti, když museli vysvětlovat, že se takového jednání nedopustili, a navíc poškozený xxxxxxxxxxxxx by s ohledem na svůj služební poměr byl v případě zahájení trestního stíhání postaven mimo službu. Po právní stránce má tak soud za to, že se obžalovaná svým jednáním dopustila trestného činu křivého obvinění dle § 174 trestního zákona.

(…)

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. 55 To 189/2012-293 ze dne 17.5.2012

Podle § 256 tr. Řádu se odvolání zamítá.

Z odůvodnění

Krajský soud z podnětu podaného odvolání obžalované přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. Řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku, přezkoumal i správnost postupu řízení předcházejícího, ale neshledal podané odvolání důvodné.

Napadený rozsudek je výsledkem řízení, které bylo provedeno v souladu s trestním řádem a ve kterém nedošlo k žádným procesním vadám, které by mohly mít vliv na řádné objasnění věci nebo na možnost obžalované uplatnit svá práva, především právo na obhajobu. Soud prvního stupně objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav významné. Zákonným způsobem byly provedeny všechny potřebné důkazy a tyto zhodnoceny v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení § 2 odst. 6 tr. Řádu.

V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. Řádu vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Se skutkovými závěry soudu prvního stupně se krajský soud ztotožňuje, neboť jsou logické a přesvědčivé. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že trestním oznámením sledovala obžalovaná zamezení styku dítěte s otcem. Trestní oznámení sepsané obžalovanou je datováno xxxxxxxxxxxx Obsahuje takové závažné skutečnosti, které vzbudily v sociálních pracovnicích dojem, že se jedná o tzv. „druhou kauzu Kuřim“. V trestním oznámení se mimo jiné uvádí: „Trestného činu týrání svěřené osoby se opakovaně dopouští xxxxxxxx, xxxxxxxxxxxxx všichni bytem xxxxxxxxxxxxxx , tím, že svěřené osobě – xxxxxxxxxxxx dítěti svěřené jim do péče v době uvedené shora způsobují zlým nakládáním těžké příkoří, projevující se neustávajícím nářkem, podlitinami z hrubého zacházení a bytí, kožními vyrážkami, deptáním dítěte výhrůžkami, zavíráním do temné místnosti, psychickým týráním spojeným s obavami z dalšího týrání“. Trestní oznámení obsahuje kategorické obvinění xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxxx. Obvinění je takové „ ráže“, že si obžalovaná musela být plně vědoma toho, že toto trestní oznámení bude prověřováno a je jednoznačně způsobilé přivodit osobám, které obvinila, tr. Stíhání. Zcela přiléhavě poukazuje soud prvního stupně, že trestní oznámení podává obžalovaná v časové souvislosti s návrhem na předběžné opatření, na zákaz styku otce s dítětem. Nelze přehlédnout, že trestní oznámení, ve kterém obžalovaná uvádí, taková závažná obvinění, podává v době, kdy jí lékařkou bylo vysvětleno, že kožní vyrážka je zřejmě alergie na zvířecí srst, případně nervového původu. Je seznámena s tím, že v případě modřin se jedná o běžná dětská zranění. Přestože jí odborníkem je vysvětlen jak původ modřin, tak původ vyrážek, neváhá obžalovaná i přesto v trestním oznámení uvést, že toto je výsledkem zlého nakládání ze strany xxxxxxxxxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx.

Je třeba uvést, že obžalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že okolnosti předávání dítěte otci, nemají na posouzení její nyní projednávané trestné činnosti vliv. Všechny okolnosti případu svědčí o snaze obžalované styku dcery s otcem zabránit, nebo alespoň styk znesnadnit, což vyvrcholilo právě podáním trestního oznámení. Je mimo jakoukoli pochybnost, že pokud by obžalovaná měla zájem, aby styk dcery s otcem a tomu předcházející předání probíhalo standardním způsobem, vytvořila by pro předání dcery odpovídající podmínky, jak jí bylo i doporučováno. I krajský soud se seznámil s filmovými záznamy předání nezletilé otci, i záznamy o průběhu doby, kdy měl poškozený dceru ve své péči. Ze shlédnutých záznamů je mimo jiné zřejmé, že nezl. Není na předání otci připravená. Atmosféru předání hrotí obžalovaná tím, že např. řeší s otcem dítěte její vyrážku. U předání asistují zřejmě rodinní příslušníci obžalované, kdy jedna žena opakovaně prochází místností, ve které je nezletilá s obžalovanou, která komunikuje s poškozeným. Při jednom takovém průchodu místností udeří dokonce nezl. Dveřmi, když dítě se rozpláče. Je mimo jakoukoli pochybnost, že pláč nezletilé, která se doposud nijak neprojevovala, byl způsoben úderem dveří, nikoli strachem z poškozeného. Ze záznamu je také patrné, že poškozený se snaží čas strávený s dcerou vyplňovat různými aktivitami – výlety, návštěva zoologické zahrady. Nezletilá tak přichází do kontaktu se zvířaty jednak v bydlišti poškozeného i při návštěvě ZOO. Rozhodně však vyrážku nelze kvalifikovat jako následek způsobený týráním. Ze záznamu je také patrno, že přestože předání nezletilé otci je vypjaté, provázeno pláčem nezletilé, tak krátce poté, co se vozidlo rozjelo, nezletilá přestává plakat, usmívá se, komunikuje s poškozeným. Při příjezdu do bydliště poškozeného se nezletilá radostně vítá s xxxxxxxxxxxxxx, kterou objímá a pusinkuje. Nemůže tak obstát argumentace obžalované, že se nezl. Po několika dnech v bydlišti poškozeného, zklidní. Ke zklidnění nezletilé dochází bezprostředně již ve vozidle. Co se týče modřin a vyrážky k tomu uvedeno výše. Pokud by rodina deptala nezletilou výhrůžkami, zavíráním do temné místnosti a psychickým týráním, lze vyloučit, že by se k nim nezl. Chovala tak, jak bylo patrno z přiložených záznamů. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně také přiléhavě poukazuje, že odlišné chování dcery, bylo i výsledkem chování obžalované, která dceru nepřipravila pro klidné předání otci, stejně tak její příbuzní.

Pochybení neshledal krajský soud ani v právní kvalifikaci jednání obžalované jako trestného činu křivého obvinění dle § 174 tr. Zák. Provedeným dokazováním bylo bezpečně zjištěno, že trestní oznámení podávala obžalovaná v úmyslu přivodit xxxxxxxxxxxx a xxxxxxxxxxxxx tr. Stíhání.

(…)

Odvolání obžalované nebylo shledáno důvodným a bylo tudíž podle § 256 tr. Řádu zamítnuto.

Úplné znění rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 31 T 156/2010-278 ze dne 24.2.2012

Úplné znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. 55 To 189/2012-293 ze dne 17.5.2012

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.