1. Surname Příjmení
2. First name (s) Jméno
Sex: male/female Pohlaví: mužské/ženské
3. Nationality Státní příslušnost
4. Occupation Povolání
5. Date and place of birth Datum a místo narození
6. Permanent address Trvalé bydliště
7. Tel. N°/Tel. č.
8. Present address (if different from 6.) Současná adresa (pokud je jiná než v bodě 6.)
9. Name of representative* Příjmení a jméno zástupce*
__________
*
A form of authority signed by the applicant should be submitted if a representative is appointed.
Pokud je stěžovatel zastoupen, připojte plnou moc podepsanou stěžovatelem.
10. Occupation of representative Povolání zástupce
11. Address of representative Adresa zástupce
12. Tel. N°/Tel. č.
Fax N°/Fax č.
13.
14.
Od roku 1989 je vedeno soudní řízení mezi mnou a mou manželkou o svěření našeho syna do výchovy jednoho z rodičů.
Manželka se jmenuje R. P., nar. .....1965, v současné době žije v ............, Česká republika.
Syn se jmenuje Lukáš Patera, nar. 9.2.1989, v současné době žije u matky.
Dne 18.3.1991 převzala manželka našeho syna do své faktické a výlučné péče a od té doby odmítá umožnit nám pravidelné osobní kontakty.
Soudní řízení o úpravu poměrů našeho syna probíhá v současnosti již u třetího soudu I. stupně - u Okresního soudu v Ústí nad Labem - a dosud nebylo ukončeno. Ke změně soudů dochází vždy po vyloučení soudců pro podjatost vůči mé osobě.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. Nc 275/89 ze dne 9. 8. 1989 byl syn svěřen do mé výchovy, když na straně jeho matky soud neshledal podmínky pro řádnou výchovu a péči o něho. U mé manželky bylo prokázáno nadměrné požívání alkoholu a ohrožování našeho syna na zdraví a životě. Tento rozsudek byl posléze zrušen. Dalšími rozsudky v letech 1991 a 1993 byl syn svěřen do výchovy matky, i tyto rozsudky byly zrušeny.
Na základě provedených důkazů byl soudem opakovaně předběžnými opatřeními upraven můj styk se synem. Poprvé usnesením ze dne 12.7.1993, zatím naposledy usnesením ze dne 2.10.1995. Podle tohoto rozhodnutí je manželka povinna předat mi syna vždy v sobotu v sudém týdnu v roce v 9.00 hodin na dobu do 18.00 hodin v neděli.
Ve svých rozhodnutích o úpravě styku soudy vždy učinily závěr, že je v zájmu našeho syna, aby se se mnou stýkal a že manželka nám ve stycích soustavně brání.
Pro nerespektování soudních rozhodnutí o úpravě styku byla manželka opakovaně soudy pokutována. Ani tato opatření ji však nepřiměla ke změně postoje.
Od roku 1994 je proti ní vedeno trestní řízení pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona v platném znění. Věc je projednávána Okresním soudem Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 181/94 a dosud není ukončena.
Proti manželce byla vedena i další trestní řízení, příslušné orgány však nepoužily dostupné právní prostředky k tomu, aby jí v pokračování v trestné činnosti zabránily. Místo řádného vyšetřování jí naopak v trestné činnosti podporovaly. Uvedená trestní stíhání manželky byla vždy zastavena na základě podvodů a nezákonných praktik. Má další oznámení o spáchání nových trestných činů nejsou řádně vyšetřována, vesměs se zdůvodněním, že předchozí trestní stíhání byla zastavena.
Svou trvalou trestnou činností, v jejímž důsledku je mi již více než 12 let (!) znemožňován jakýkoliv přirozený lidský kontakt s vlastním dítětem, manželka dosahuje prospěchu v soudním řízení o úpravě výchovy našeho syna; já v tomto řízení již 12 let (!) nemám žádnou praktickou možnost jakýmkoliv způsobem prokazovat své výchovné schopnosti.
Příslušné orgány státní policie, státního zastupitelství a soudů tedy neplní závazky českého státu vyplývající z evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V důsledku nezákonného postupu příslušných orgánů jsou zároveň porušována práva mého syna a jeho matce je trvale umožňováno systematické narušování jeho příznivého vývoje. Především on je tak nevinnou obětí zloby a nenávisti své matky podporované státními orgány.
(Poznámka: Podle zjištění soudních znlaců, nevěděl syn ve věku 4 a půl roku, že má tátu, a že děti vůbec něco takového jako táta mívají ! - viz příloha č. 29.)
Má trestní oznámení proti příslušným státním orgánům, které porušují zákony a má práva, nejsou vyšetřována vůbec. V těchto věcech nejsou vydávána žádná meritorní rozhodnutí, která by mi umožňovala využití zákonem zaručených opravných prostředků.
K porušování mých práv došlo zejména v následujících trestních věcech:
1) Věc Okresního soudu Ústí nad Labem,
sp. zn. 2 T 6/99
Obžaloba na mou manželku pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v době od prosince 1997 do srpna 1998, byla Okresním státním zastupitelstvím Ústí nad Labem podána okresnímu soudu dne 11. ledna 1999. V průběhu dalších dvou let projednávání věci před soudem byly provedeny veškeré důkazy, které jednoznačně spáchání trestné činnosti prokazovaly. Dne 14. února 2001 se však příslušná soudkyně z projednávání věci vyloučila, takže po jejím předání jinému soudci mělo podle zákona dojít k novému projednání. To se však již nestalo, neboť nový soudce trestní stíhání okamžitě zastavil se zdůvodněním, že trestná činnost mé manželky není společensky nebezpečná. (Poznámka: Podle ustálené judikatury českých soudů je uvedený trestný čin vysoce společensky nebezpečný, neboť hrubým způsobem narušuje základní rodinné vztahy; má manželka tento trestný čin trvale páchá již od roku 1994!)
Ze strany soudních orgánů došlo ve věci také k podvodu. Usnesení č.j. 2 T 6/99-283 ze dne 14. února 2001 o vyloučení původní soudkyně nebylo řádně doručeno stranám trestního řízení (mé obviněné manželce, státnímu zástupci, mé osobě poškozeného). Tím bylo porušeno ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Usnesení proto nenabylo právní moci a nový soudce, jemuž byla věc předána, nebyl oprávněn činit v ní žádná rozhodnutí.
Proti tomuto porušení zákona jsem podal ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením sp.zn. III. ÚS 331/01 ze dne 3. července 2001 mou stížnost odmítl se zdůvodněním, že jsem nebyl oprávněnou osobou k jejímu podání, neboť jsem údajně v trestním řízení nebyl účastníkem (příloha č. 5).
Uvedený závěr Ústavního soudu je dalším podvodem. Po celou dobu vyšetřování věci a jejího projednávání jsem vždy vystupoval v procesním postavení poškozeného, který je podle ustanovení § 12 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, účastníkem řízení. Jako poškozený jsem v souladu s ustanovením § 43 zákona č. 141/1961 Sb. uplatňoval svá procesní práva - podal jsem návrh na náhradu způsobené škody, činil jsem návrhy na dokazování, nahlížel jsem do spisů, účastnil jsem se jednání soudu na místě vyhrazeném pro poškozeného a zde jsem vyslýchaným osobám pokládal otázky a vyjadřoval jsem se k provedeným důkazům.
2) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem,
sp. zn. ČVS: OVV - 162/10-99
Ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, byla manželka obviněna na základě mých oznámení, v nichž jsem doložil, že v konkrétních termínech pro předání syna podle rozhodnutí soudu mi bylo manželkou a dalšími osobami fyzickým násilím zabráněno syna převzít. Vyšetřovatel policie však toto fyzické násilí ignoroval a přibral znalkyni z oboru psychologie. Na základě tvrzení psycholožky, že syn se mnou odmítá odejít, bylo trestní stíhání dne 24. února 2000 zastaveno.
I v tomto řízení došlo k podvodu, neboť uvedená jediná znalkyně psycholožka posuzovala kromě jiného i duševní stav mé obviněné manželky. Podle tehdy platného ustanovení § 116 zákona č. 141/1961 Sb. však vyšetřování duševního stavu obviněné museli provádět vždy 2 znalci z oboru psychiatrie.
Stížnost proti zastavení trestního stíhání, kterou jsem podal jako poškozený - účastník řízení, byla odmítnuta bez projednání. Opět pod záminkou, že jsem nebyl osobou oprávněnou k jejímu podání. Ve věci jsem podal ministrovi spravedlnost podnět ke stížnosti pro porušení zákona, nebyl však uznán za oprávněný.
3) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem,
sp. zn. ČVS: OVUL - 67/20-2000
Dne 30. října 1999 jsem byl fyzicky napaden manželem matky své manželky a bylo mi způsobeno zranění v obličeji (lékařský nález v příloze č. 13). Tímto hrubým fyzickým násilím mi bylo znemožněno převzít syna podle rozhodnutí soudu. Útočník však trestně stíhán nebyl, ani má manželka, v jejímž zájmu jednal, opět se zdůvodněním, že podle posudku psycholožky ve věci ČVS: OVV - 162/10-99 syn se mnou nechce odejít. Mé stížnosti proti takovému postupu a dalšímu falšování skutečností byly odmítnuty jako bezpředmětné. Na můj další podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti opět nereagoval.
4) Věci Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem,
sp. zn. ČVS: OVUL - 737/20-2001 a ČVS: OVUL - 1630/20-2001
Jednalo se podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., ve dnech 3. až 4. října 1998 a 31. října až 1. listopadu 1998. Vyšetřovatel odmítl trestní stíhání manželky se zdůvodněním, že ve věci Okresního soudu Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 6/99 (trestná činnost v době prosinec 1997 až srpen 1998) došlo k zastavení trestního stíhání a toto rozhodnutí se údajně týkalo i dalších skutků v pozdějších termínech (?!). Mé stížnosti byly odmítnuty jako bezpředmětné, dnes je již tato trestná činost promlčena.
5) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem,
sp. zn. ČVS: OVV - 660/10-99
Ve dnech 6. března 1999, 20. března 1999 a 17. dubna 1999 mi v převzetí syna bylo zabráněno fyzickými a verbálními útoky matky mé manželky a jejího manžela (tentýž útočník, jako dne 30. října 1999). Žádná z těchto osob však trestně stíhána nebyla, vždy se zdůvodněním, že mého syna psychicky neovlivňovaly (?!).
6) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem,
sp. zn. ČVS: OVV - 893/2-2000
Dne 18. března 2000 nebyl manželkou náš syn přiveden ani na místo před vchodem do domu, kde mi jej má podle rozhodnutí soudu předávat. Přitom mne opět manžel její matky hrubě verbálně napadl. Trestní stíhání bylo odmítnuto pod záminkou, že já neuznávám názory svého syna (?!).
7) Věc Policie ČR, obvodního oddělení Ústí nad Labem - Všebořice,
sp. zn. ORUL 263/VS-TČ-2002
Dne 30. 9. 2002 bylo usnesením policejního orgánu odloženo mé trestní oznámení pro spáchání dalšího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona v jednom z termínů trvale mařeného mého styku se synem, a to přestože vinu i právní odpovědnost mé ženy za tento konkrétní zmařený termín stanovily Okresní i Krajský soud v Ústí n.L. pravomocným uložením pokuty v řízení o výkon rozhodnutí. Tvrzení policejního orgánu, že "stupeň nebezpečnosti pro společnost v tomto případě je nepatrný" je v souvislosti s mnohaletým pácháním trestné činnosti manželkou obludně zvrácené.
8) Věc Policie ČR, obvodního oddělení Ústí nad Labem - Všebořice,
sp. zn. ORUL 280/VS-TČ-2002
Rozhodnutím policejního orgánu ze dne 25. 10. 2002 bylo předáno k přestupkovému řízení mé trestní oznámení proti Ing. Josefu Hamplovi, manželu (několikátému již) matky mé ženy, který mně dne 23. 3. 2002 otevřeně vyhrožoval násilím a již i zabitím, když jsem po manželce požadoval předání syna. Jeho výhružky jsem doložil audioexpertizou soudní znalkyně (příloha č. 32) a přestože stejný útočník mne verbálně a fyzicky napadl již několikrát, přičemž mi způsobil i zranění, a byl opakovaně řešen v přestupkovém řízení, nyní opět trestně stíhán není, přičem neproběhlo ani uvedené přestupkové řízení! Týž útočník napadl dne 10. 12 2002 (Den lidských práv!) přímo v budově soudu novináře, který se spolu se mnou hodlal zúčastnit soudního jednání v trestní věci proti mé manželce. Ani toto napadení příslušné orgány nepostihují! V situaci, kdy Výbor pro lidská práva OSN ukládá českému státu poskytnout mi účinnou ochranu (viz dále), mají výhružky zabitím po opakovaných a stupňovaných útocích předchozích i následných pro státní policii stále "malou společenskou nebezpečnost"! Místní státní struktury tedy zvědavě čekají, až k mému zabití dojde skutečně!
K porušování mých práv dochází také v civilním soudním řízení o úpravu výchovy mého syna:
Toto řízení probíhá od roku 1989. V současnosti je věc projednávána Okresním soudem Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 P 114/2000. Souběžně s řízením o úpravu výchovy probíhá řízení o výkon rozhodnutí, v němž má soud příslušnými prostředky zajistit, aby mi manželka předávala syna vždy na víkend v sudém týdnu v roce podle soudního rozhodnutí o předběžném opatření. V tomto exekučním řízení je však soud absolutně nečinný. Od roku 2000, kdy mu byla věc přidělena, uložil mé manželce pouze jednu symbolickou pokutu ve výši 500,- Kč (cca 17 EU!), a to v roce 2001, teprve, když jsem proti jeho nečinnosti podal stížnost k Ústavnímu soudu.
Po celou dobu od roku 2000, kdy byla věc přidělena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, soud svými podáními upozorňuji na skutečnost, že manželka soudní rozhodnutí o mém styku se synem trvale a otevřeně nerespektuje a vyzývám jej k použití účinných opatření. Soud má podle zákonna povinnost respektování svého rozhodnutí vynucovat postupným ukládáním pokut a může také zařídit přímo fyzické odebírání dítěte na dobu určeného styku. Pokuty mohou být ukládány ve výši až 50 000,- Kč (cca 1 700 EUR) za každý zmařený termín, jde tedy o prostředek vysoce účinný, pokud by jej soud použil.
V souvislosti se svou věcí jsem spodal již 6 stížností k Ústavnímu soudu. Mé stížnosti však Ústavní soud vždy odmítl projednat v řádném řízení.
Podal jsem také stížnost Organizaci spojených národů. Dne 25. 7. 2002 na svém 75. zasedání projednal Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů mou stížnost č. 946/2000 proti českému státu. Výbor pro lidská práva vyslovil Názor, že český stát v mé věci porušuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, neboť mi neposkytuje účinnou ochranu mých práv. Výbor pro lidská práva OSN učinil také závěr, že český stát je povinen poskytnout mi účinnou ochranu, která by zahrnovala opatření k zajištění okamžitého prosazení nařízení soudů o mém styku se synem. Výbor pro lidská práva rovněž konstatoval, že český stát je povinen zábránit podobnému porušování zákona v budoucnosti. Plný text Názoru OSN v příloze č.11.
Přestože se český stát zavázal respektovat a chránit práva všech občanů a přestože platnost obecných závazků státu vůči mé konkrétní osobě v mé konkrétní situaci potvrdil i Výbor pro lidská práva OSN, státní orgány své povinnosti při ochraně mých práv i nadále otevřeně ignorují. Mé manželce a dalším osobám je i nadále umožňováno páchat trestnou činnost, soud je i nadále absolutně nečinný při prosazení vlastního rozhodnutí o mém styku se synem.
Za 10 let, tedy po dobu platnosti různých soudních rozhodnutí o úpravě mého styku se synem, mi české soudy nazajistily ani v jediném termínu, aby mi syn byl skutečně předán a soudem určenou dobu jsme spolu strávili !!!
Já sám jsem v posledním roce od přijetí Názoru Výboru pro lidská práva OSN učinil vše, co jsem mohl. Osobně jsem se setkal s ministrem spravedlnosti a vyslovil jsem požadavek, aby prostřednictvím státní správy soudů odstranil průtahy v řízení o výkon rozhodnutí, které svou nečinností způsobuje příslušná soudkyně JUDr. Hana Vondráčková a nebo aby ji za nečinnost kárně potrestal. Můj požadavek byl podpořen rovněž interpelací místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a na ministra spravedlnosti se v mé věci obrátil i Výbor pro lidská práva Senátu Parlamentu České republiky. Obrátil jsem se také na Veřejného ochránce práv - ombudsmana.
Veškeré tyto aktivity jsou však bezvýsledné. Ministr spravedlnosti stále jen ujišťuje, že má věc je "sledována", avšak proti úmyslné nečinnosti soudkyně nezasahuje. Za jeden celý rok od přijetí a doručení Názoru OSN nebyl učiněn žádný úkon, kterým by byl naplněn! Jde tedy o stále stejnou situaci, kdy mne státní orgány neustále poškozují, dnes i proto, že jsem si na ně úspěšně stěžoval v Organizaci spojených národů. Jde tedy nepochybně také o mstu za mou opovážlivost.
1) Dalším důvodem pro mstu ze strany státních orgánů je má občanská aktivita. Věnuji se činnosti nestátního sdružení Spravedlnost dětem, které se zabývá prosazováním práv dětí, rodičů a prarodičů. (Informace o činnosti sdružení je možné nalézt na www.iustin.eu.)
Své názory publikuji v denním i odborném tisku (přílohy č. 14 až 22). Český stát má tak mnoho důvodů pro poškozování a umlčení nepohodlného občana.
2) V roce 1994 a 1995 mi manželka umožnila několik osobních setkání se synem. Vždy však svévolně pouze po část doby vymezené soudním rozhodnutím a v prostoru, který určila, a také za přítomnosti najatého příslušníka soukromé bezpečnostní služby. Pokud jsem tedy s vlastním dítětem chtěl strávit alespoň několik okamžiků, byl jsem nucen strpět uvedená omezení a svévolné zásahy do mého a synova soukromého a rodinného života. Při těchto našich setkání se ke mně syn i v takových příšerných podmínkách projevoval naprosto přirozeně a bezvýhradně pozitivně, smál se a hrál si se mnou (přílohy č. 30 a 31). Tento vývoj situace se manželce nelíbil a proto naše další osobní kontakty již neumožnila. Od této doby se tedy se svým dítětem setkávám vždy pouze na několik desítek vteřin - v současnosti jen na několik vteřin(!) - na schodech před domem, přičemž jsem přitom pravidelně verbálně a fyzicky napadán.
Celkový souhrn doby takových našich setkání činí tak za rok 2002 jen 9 minut a 30 vteřin; v první polovině letošního roku jen 2 minuty a 9 vteřin, přičemž mi syn má být předáván vždy na celý víkend v rozsahu 33 hodin!
Můj syn je po dlouholetém popouzení proti mně dnes již dokonale zmanipulován, zcela ve smyslu syndromu zavrženého rodiče. Tento stav pak zneužívá nejen má manželka, ale i státní orgány k dalšímu podporování zla.Mé dítě je obětí zvráceností osob, které jej obklopují a státních orgánů, v rukou těchto zločinců je rukojmím a pouhou loutkou, která musí téměř celý svůj dosavadní život plnit jejich příkazy a poskytovat alibi páchané kriminalitě. Za těchto okolností se o jakémkoliv jeho "vlastním" názoru nedá vůbec hovořit. Svůj kladný vztah ke mně syn přesto v minulosti projevoval i v takových příšerných podmínkách, jaké dokládají zvukové záznamy a fotodokumentace. Jiné příležitosti k rozvíjení našich vztahů jsme neměli. Pokud stát vědomě nepoužívá příslušné právní prostředky k ochraně mých práv a práv mého syna, je schovávání za "názor" zmanipulovaného dítěte nízké a ubohé.
Bez ohledu na jakýkoliv dnes odmítavý "vlastní názor" mého syna je také proti českým zákonům, mezinárodním smlouvám o lidských právech i proti lidské přirozenosti, aby dítě, jakkoliv staré, rozhodovalo o životě a právech svého rodiče!
Státním zájmem je tedy připravit mé dítě o svého rodiče a ponechat jej v patologickém výchovném prostředí, kde normou chování je trvalé páchání trestných činů!
3) Rozsudkem Okresního soudu Kladno sp.zn. 1 T 117/92 ze dne 18.11.1993 (příloha č.23) byla manželka odsouzena pro spáchání třech násilných trestných činů se zvýšenou společenskou nebezpečností, které se svými společníky spáchala při přebírání našeho syna do své faktické péče.
Těsně před vynesením rozsudku odvolacího soudu byla za podivných okolností omilostněna. Ačkoliv byla omilostněna pouze ve dvou trestných činech a u zbývajícího mělo být podle právního názoru Nejvyššího státního zastupitelství řízení obnoveno, nestalo se tak a i tento trestný čin byl promlčen.
Žádost o milost byla také nejprve dvakrát zamítnuta, přičemž ve svém usnesení sp.zn. 2 FGPt 6292/91 ze dne 20.5.1992 (příloha č. 24) generální prokurátor dospěl k závěru, že manželce schází plné poznání o formě výkonu rodičovských práv, které je možno uplatňovat pouze zákonnou formou, která není v rozporu se společenskými vztahy chráněnými trestním zákonem, a že právě trestní stíhání takové poznání manželky může prohloubit.
4) Podle posudku soudních znalců MUDr. Jany Kronbergerové, CSc. a MUDr. Jana Brychty ze dne 1. 6. 1992 (příloha č. 25) trpí manželka duševní poruchou ve vývoji osobnosti. Znalci konstatovali také závislost na alkoholu.
5) Podle posudku soudních znalců MUDr. Jana Čepičky a PhDr. Hany Drábkové ze dne 11.5.1993 (příloha č. 26) poškozuje manželka zájem našeho syna tím, že nám neumožňuje vzájemné osobní kontakty.
6) Podle písemného vyjádření soudního znalce PhDr. Vladimíra Fiedlera ze dne 14.5.1995 (příloha č. 27) je příznivý a zdravý vývoj našeho syna ohrožený. Manželka se tomuto znalci jeví nezpůsobilá k jeho normální zdravé výchově, neboť trpí poruchou osobnosti a zjevně si řeší svůj problém ve vztahu ke mně prostřednictvím našeho syna.
7) Podle písemného vyjádření soudního znalce PhDr. Vladimíra Fiedlera ze dne 15.4.1997 (příloha č. 28) manželka u našeho syna vyvolává syndrom zavrženého rodiče.
8) Podle svědectví soudního znalce MUDr. Jana Čepičky před soudem dne 14.6.1993 (příloha č. 29) jsem citlivější než manželka k potřebám našeho syna, k synovi se chovám dobře a citlivě a jsem schopen jej vychovávat lépe, než běžní muži mého věku, byl bych také schopen zajistit mu klidnější prostředí pro výchovu než manželka.
9) Před svědky a před naším synem se manželka v opilosti dne 29. 4. 1995 vyjádřila, že se postará o to, abych přestal být jeho otcem. Dne 21. 9. 1996 se opět před naším synem i svědky vyjádřila, že to nepůjde, abychom se synem měli také své soukromí.
Z těchto skutečností vyplývá, že český stát, prostřednictvím svých soudních a dalších orgánů včetně Ústavního soudu trvale a dlouhodobě nezajišťuje mé osobě ochranu práv vyplývajících z evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i dalších mezinárodních dokumentů. V řízeních, v nichž se ochrany domáhám, není postupováno podle příslušných zákonů. Orgány českého státu zcela otevřeně i nadále pohrdají nejen mými právy a mou osobou, ale dnes již i Výborem pro lidská práva OSN! Dávají tak nezastřeně najevo, že nehodlají plnit ani závazky státu vyplývající z mezinárodních úmluv o lidských právech!
V současnosti je příslušnými orgány naprosto otevřeně umožňováno trvalé a opakované páchání trestné činnosti proti mé osobě. Stát nepostihuje ani otevřené fyzické násilí, v jehož důsledku došlo již k mému zranění.
V důsledku této mnohaleté tolerance porušování soudních rozhodnutí i trestné činnosti jsem dlouhodobě a trvale vystaven svévolnému zasahování do soukromého života a rodiny.
Žaluji proto český stát ze zločinu proti lidskosti, žaluji jej pro krádež mého a synova společného života!
Odpovědnost nesou zejména tito zástupci a představitelé státních struktur:
JUDr. Eva Hrudková, JUDr. Dana Zelenková - soudkyně Okresního soudu v Kladně,
JUDr. Petr Wulkan, JUDr. Jana Hrbková, JUDr. Zuzana El Haddidiová - soudce a soudkyně Okresního soudu Praha západ,
JUDr. Emil Krause, JUDr. Oldřich Brixi, JUDr. Zdeněk Valenta, JUDr. Milan Jareš - soudci Krajského soudu v Praze,
JUDr. Václava Horáková, JUDr. Hana Vondráčková, JUDr. Chládková, Mgr. Ladislava Hejduková, Mgr. Peřich - soudkyně a soudce Okresního soudu Ústí nad Labem,
npor. Bc. Vojáček, kap. Vrbová - vyšetřovatelé Policie ČR, Ústí nad Labem,
JUDr. Eva Vašíčková, JUDr. Dan Anděl, JUDr. Chromá - státní zástupci Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem,
JUDr. Bendová, JUDr. Káňová - státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem,
JUDr. Pavel Holländer - soudce Ústavního soudu,
JUDr. Otakar Motejl, JUDr. Pavel Rychetský - ministři spravedlnosti.
15.
V popsaném přístupu soudu a dalších státních orgánů spatřuji porušení článků 6, 8 a 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 5 dodatkového Protokolu č. 7.
Podle článku 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.
Podle článku 8 odst. 1 Úmluvy má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
Podle článku 14 Úmluvy užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
Podle článku 5 dodatkového Protokolu č. 7 mají manželé při uzavření manželství, za jeho trvání a při rozvodu rovná práva a povinnosti občansko právní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem.
Soud vůči mně nejedná spravedlivě a nestranně a v probíhajícím řízení o úpravu výchovy mého dítěte mi nezajišťuje rovná práva účastníka řízení a diskriminuje mne z důvodu mého mužského pohlaví. Tímto způsobem nerespektuje můj rodinný život a nezajišťuje mi rovná práva s matkou mého dítěte ve vztazích k němu.
Další státní orgány pak řádně nevyšetřují a nestíhají trestné činy páchané proti mé osobě, čímž mé právo na respektování svého soukromého a rodinného života a další má lidská práva porušují také.
16.
Final decision (date, court or authority and nature of decision)
Konečné rozhodnutí (datum a druh rozhodnutí, soud nebo jiný vydávající orgán)
V soudním řízení o úpravu výchovy mého dítěte konečné rozhodnutí vydáno dosud nebylo. V souběžném řízení o výkon rozhodnutí o předběžném opatření o mém styku se synem je soud nečinný, žádná rozhodnutí v současnosti nevydává.
Ústavní soud mé stížnosti vždy odmítl projednávat. Jednalo se o tato jeho rozhodnutí:
17.
Other decisions (list in chronological order, giving date, court or authority and nature of decision for each of them)
Další rozhodnutí (chronologický seznam s uvedením data, soudu nebo jiného orgánu a druhu rozhodnutí)
18.
Is there or was there any other appeal or other remedy available to you which you have not used? If so, explain why you have not used it.
Máte, případně měli jste k dispozici jiný prostředek nápravy, který jste nevyčerpali? Pokud ano, vysvětlete, proč jste jej nevyužili.
Jiný prostředek nápravy v České republice nemám. Diskriminace otců nezletilých dětí je v českém soudnictví přímo systémová, připojuji se proto i já ke skupině dalších stěžovatelů a spolu s nimi chci tak dosáhnout nápravy bezpráví, které je na nás i našich dětech dlouhodobě pácháno.
19.
Stěžuji si na mnohaleté otevřené bezpráví, které je na mně a na mém dítěti pácháno soudy a dalšími státními orgány České republiky tím, že vědomě umožňují mé manželce a dalším osobám páchat trestné činy v našich rodinných vztazích a mé rodinné vztahy se synem nechrání příslušnými právními prostředky. Porušují tak dlouhodobě a zcela otevřeně vlastní soudní rozhodnutí, má základní práva i závazky českého státu vyplývající z evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z dalších mezinárodních smluv o lidských právech.
Za 10 let, tedy po dobu platnosti různých soudních rozhodnutí o úpravě mého styku se synem, mi české soudy nazajistily ani v jediném termínu, aby mi syn byl skutečně předán a soudem určenou dobu jsme spolu strávili !!!
České soudy a další státní orgány nerespektují ani Názor Výboru pro lidská práva OSN, který ve věci mé stížnosti č. 946/2000 proti České republice přijal dne 25. 7. 2002. Za jeden celý rok od jeho přijetí a doručení nebyl učiněn žádný úkon, kterým by byl tento Názor OSN naplněn!
Od řízení před Evropským soudem pro lidská práva očekávám respektování mého rodinného života projevené tím, že ochrání má základní práva týkající se možnosti přirozeného naplňování mých rodinných vztahů se svým dítětem a příležitosti podílet se na jeho výchově.
Zároveň Soud upozorňuji na otevřenou protiotcovskou diskriminaci panující v soudnictví České republiky. Tato diskriminace se projevuje tím, že po rozvodu rodičů jsou děti svěřovány automaticky matkám (cca 92 % případů), otcům pouze výjimečně (cca 6 % případů). Tento stav neodpovídá přirozenému rozložení výchovných kvalit a možností otců a matek v populaci. Dalším projevem systematické diskriminace otců ze strany soudů a dalších státních orgánů České republiky je otevřené nerespektování soudních rozhodnutí o úpravě styku dětí s rozvedenými otci tím, že soudy systematicky tolerují jejich porušování matkami nezletilých dětí.
Za spravedlivé zadostiučinění považuji již samotné projednání mé věci před Evropským soudem pro lidská práva spolu s přiznáním náhrady nákladů. Rovněž tak považuji za spravedlivé, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mi morální újmu odškodněním ve výši 1 000 EUR za každý měsíc, v němž nemohu n aplňovat své rodinné vztahy se svým dítěte. Ke dni podání stížnosti tuto škodu prozatím vyčísluji na 148 000 EUR.
Považuji také za spravedlivé, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mi mé zbytečně vynaložené náklady na cesty za svým synem v termínech zmařených styků. Od roku 1993, tedy již 10 let, v soudem stanovených termínech jezdím za synem. Nikdy mi jej maželka nepředala a státní orgány ji nikdy nedonutily k plnění této povinnosti. Vzdálenost mezi mým bydlištěm a bydlištěm manželky je 96 km. Náklady na každou mou marnou jízdu jsou podle příslušných předpisů pro cestovní náhrady přibližně 900,- Kč ( cca 30 EUR). Pouze za 7 takových marných jízd v roce 1993 mi český soud přiznal náhradu škody. Dalších mých marných jízd bylo od té doby 153. Celkovou škodu, která mi tak vznikla vyčísluji na částku 4 590 EUR.
20.
Have you submitted the above complaints to any other procedure of international investigation or settlement? If so, give full details.
Předložili jste výše uvedenou stížnost jiné mezinárodní vyšetrovací nebo smírčí instituci? Pokud ano, uveďte podrobnosti.
Obdobnou stížnost jsem podal v roce 1999 a opětovně v roce 2002 Organizaci spojených národů. Dne 25. 7. 2002 na svém 75. zasedání projednal Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů mou stížnost č. 946/2000 proti českému státu. Výbor pro lidská práva vyslovil Názor, že český stát v mé věci porušuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, neboť mi neposkytuje účinnou ochranu mých práv. Výbor pro lidská práva OSN učinil také závěr, že český stát je povinen poskytnout mi účinnou ochranu, která by zahrnovala opatření k zajištění okamžitého prosazení nařízení soudů o mém styku se synem. Výbor pro lidská práva rovněž konstatoval, že český stát je povinen zábránit podobnému porušování zákona v budoucnosti. Plný text Názoru OSN v příloze č. 11.
Přestože se český stát zavázal respektovat a chránit práva všech občanů a přestože platnost obecných závazků státu vůči mé konkrétní osobě v mé konkrétní situaci potvrdil i Výbor pro lidská práva OSN, státní orgány své povinnosti při ochraně mých práv i nadále otevřeně ignorují. Mé manželce a dalším osobám je i nadále umožňováno páchat trestnou činnost, soud je i nadále absolutně nečinný při prosazení vlastního rozhodnutí o mém styku se synem. Já sám jsem v posledním roce od přijetí Názoru Výboru pro lidská práva OSN učinil vše,co jsem mohl. Osobně jsem se setkal s ministrem spravedlnosti a vyslovil jsem požadavek, aby prostřednictvím státní správy soudů odstranil průtahy v řízení o výkon rozhodnutí, které svou nečinností způsobuje příslušná soudkyně JUDr. Hana Vondráčková a nebo aby ji za nečinnost kárně potrestal. Můj požadavek byl podpořen rovněž interpelací místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a na ministra spravedlnosti se v mé věci obrátil i Výbor pro lidská práva Senátu Parlamentu České republiky. Obrátil jsem se i na Veřejného ochránce práv - ombudsmana.
Veškeré tyto aktivity jsou však bezvýsledné. Ministr spravedlnosti stále jen ujišťuje, že má věc je "sledována", avšak proti úmyslné nečinnosti soudkyně nezasahuje. Za jeden celý rok od přijetí a doručení Názoru OSN nebyl učiněn žádný úkon, kterým by byl naplněn! Jde tedy o stále stejnou situaci, kdy mne státní orgány neustále a úmyslně poškozují, dnes i proto, že jsem si na ně úspěšně stěžoval v Organizaci spojených národů. Jde tedy nepochybně také o mstu za mou opovážlivost.
21.
12) rozsudek Okresního soudu v Kladně sp. zn. Nc 275/89 ze dne 9. 8. 1989 o svěření syna do mé výchovy,
13) notářem ověřená kopie lékařského nálezu o mém zranění ze dne 30. 10. 1999,
14) až 22) kopie mé publikační činnosti v denním i odborném tisku,
23) rozsudek Okresního soudu Kladno sp. zn. 1 T 117/92 ze dne 18. 11. 1993,
24) usnesení generálního prokurátora ČSFR sp.zn. 2 FGPt 6292/91 ze dne 20. 5. 1992,
25) znalecký posudek MUDr. Jany Kronbergerové, CSc. a MUDr. Jana Brychty ze dne 1. 6. 1992 o duševním stavu obviněné Radky Paterové.
26) znalecký posudek MUDr. Jana Čepičky a PhDr. Hany Drábkové ze dne 11. 5. 1993.
27) vyjádření soudního znalce PhDr. Vladimíra Fiedlera ze dne 14. 5. 1995.
28) vyjádření soudního znalce PhDr. Vladimíra Fiedlera ze dne 15. 4. 1997.
29) protokol o výpovědi soudního znalce MUDr. Jana Čepičky před soudem dne 14. 6. 1993.
30) fotodokumentace z mých setkání se synem v roce 1994 a 1995.
31) mgf. kazeta se zvukovým záznamem mých rozhovorů se synem a verbálních útoků proti mé osobě ve dnech 21. 1. 1995, 4. 2. 1995, 6. 3. 1999, 30. 10. 1999, 18. 3. 2000 a 23. 3. 2002,
32) audioexperiza z oboru kriminalistiky soudní znalkyně PhDr. Marie Svobodové, Ph. D., ze dne 22. 5. 2002.
33) CD-ROM s fotodokumentací, zvukovými záznamy a videozáznamem.
22.
I hereby declare that, to the best of my knowledge and belief, the information I have given in the present application form is correct.
Prohlašuji podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, že všechny informace uvedené v tomto formuláři jsou pravdivé.
Place / Místo
Date / Datum
(Signature of the applicant or of the representative)
(Podpis stěžovatele nebo zástupce)