Možná jste se již setkali s tím, že styk dítěte s otcem byl všemožně podmiňován "dozorem" psychologů či psychiatrů, nebo minimálně sociálních pracovnic. Někdy je k "dobrovolnému" souhlasu s takovým zásahem do soukromí otec dítěte donucen pod hrozbou, že jinak dítě ani neuvidí, někdy horlivější soudci a soudkyně vydávají přímo takové rozsudky. V poslední době vyvíjí v tomto směru iniciativu i sdružení Fond ohrožených dětí, pravidelně se "zviditelňující" různými aférami s unášenými dětmi a jejich neoprávněným svěřováním pěstounům. V Praze má takto zmáknuty některé soudkyně aktivistka tohoto sdružení Marešová, která pak nešťastné tatínky s jejich dětmi dozoruje a soudům udává, že se nechovali ke svým dětem podle jejích představ. Nedosti na tom, v zakouřené a špinavé kanceláři, která je pro další zvědavé "sociální asistenty" Fondu ohrožených dětí průchoďákem, jsou bez svolení pořizovány videozáznamy takovýchto setkání.

Také ve věci péče Okresního soudu Mělník o nezl. Z. T., nar. x. x. 1997, sp. zn. P 583/99, přibraný soudní znalec psycholog PhDr. Karel Humhal při svém výslechu dne 24. 1. 2002 důrazně doporučoval, aby se nezletilý Z. s tátou stýkal v uvedeném Fondu ohrožených dětí v Praze. Neviděl také důvod, "proč by při styku otce s nezletilým měla vadit přítomnost třetí osoby, popřípadě pořizování obrazového záznamu". K dotazu právního zástupce otce, zda je možné, že při uskutečnění styku za přítomnosti třetích osob se mohou setkat s nekvalifikovanými "sociálními asistenty" tohoto sdružení, znalec prohlásil: "Vaše otázka nepadla na úrodnou půdu, doktorka Vodičková (předsedkyně Fondu ohrožených dětí) je má kamarádka".

Soud nakonec styk nezletilého Z. upravil "jenom" za přítomnosti matky, která mu pochopitelně není vůbec nakloněna a systematicky jej dlouhodobě maří, přesto pozor na znalce Humhala, své kamarádce Vodičkové a jejímu Fondu přihrává klienty. Dalšími oběťmi můžete být i vy a vaše dítě!

Právo na výchovu svého dítěte je podle článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručeným základním právem každého rodiče, a může být pouze omezeno, nikoliv zrušeno, takže každé jeho omezení musí být přiměřené a výchovu - nikoliv jen letmá setkávání či "návštěvy" v cukrárně - musí také skutečně umožňovat.

Na otázku, zda běžně upravovaný tzv. "široký" styk dítěte s otcem v rozsahu dvou víkendů v měsíci umožňuje otci dítě také vychovávat, odpověděl znalec PhDr. Rostislav Nesnídal při výslechu u Okresního soudu v Pelhřimově ve věci péče o nezl. M. K., nar. x. x. 1991, sp. zn. P 201/94, že "skutečnost, že je styk upraven pouze o víkendu, nestačí k výchově dítěte".

Je tedy jenom na nás, zda se příležitosti k naplnění základního práva na výchovu vlastních dětí budeme důsledně domáhat, nebo se podrobíme diskriminaci.

Za tzv. "vlastní názor" nezletilých dětí na způsob úpravy jejich výchovy nebo styku s otcem se státní struktury vždycky rády schovají; čím je dítě zmanipulovanější, tím pro struktury lépe. Jak je to ale z hlediska zdravého rozumu, který mohou - když chtějí - používat i znalci?

Soudní - a soudný - znalec Mgr. Roman Miletín ve věci péče Okresního soudu Pardubice o nezl. F. K., nar. x. x. 1995, sp. zn. 14 P 94/2001, uvedl při svém výslechu dne 19. 11. 2001, že "nezletilý s ohledem na stupeň svého vývoje není schopen samostatně formulovat své názory a posuzovat rozsah věcí, které se ho týkají". Doplnil také, že "obecně platí, že děti ve věku F. (6 let) nejsou schopny samostatně formulovat názory, které se bezprostředně týkají jeho rodiny".

Také v literatuře lze nalézt obdobné, přirozenosti neodporující závěry:

"Mějte na paměti, že plán (úpravy styku s "druhým" rodičem) sestavujete vy, nikoliv děti, i když zohledňujete především jejich potřeby a zájmy! Dvanácti- či třináctileté děti jsou již schopny vnést svůj vklad a vyjádřit vlastní postoje. V tomto věku soud také přihlíží k jejich názorům a prioritám. Neměli byste však připustit, aby děti, bez ohledu na věk, podstatným způsobem zasahovaly nebo ovlivňovaly vaše rozhodování. Platí to obzvláště tehdy, jestliže se v minulosti objevila tendence vytvořit s nimi spojenectví proti druhému rodiči. Dětem mladším dvanácti let můžete ublížit, když v nich vyvoláte dojem, že rozhodnutí závisí jen na nich. Ještě škodlivější je, dáte-li jim skutečně moc, aby tato extrémně obtížná a významná rozhodnutí dělaly za vás. Nežádejte, aby musely volit, s kterým rodičem chtějí zůstat, nebo aby posuzovaly, jestli rodiče jsou opravdu způsobilí zastávat rodičovskou roli. Po celý život se pak budou potýkat s pocitem viny, pokud se jako rodiče vzdáte vlastní zodpovědnosti a přenesete ji na ně."

Záleží tedy jenom na nás, zda své děti necháme devastovat, nebo je proti zvůli strukturáčů budeme chránit.

Oblíbenou záminkou pro odmítání střídavé nebo společné porozvodové výchovy je skutečnost, že jeden z rodičů - ten, který má jistotu, že jinak "bere vše" - s takovou úpravou nesouhlasí a mezi rodiči panují neshody (proto se také většinou rozvádějí!). Nejde také jen o záminku soudní praxe, ale i o "kvalifikovaný" názor právní teorie; v tomto ohledu "vyniká" svými komentáři zákona o rodině zejména Doc. Hrušáková z Právnické fakulty v Brně. Přesto se však již našli znalci, kteří se odvážili jít proti systému. Ve znaleckém posudku ze dne 22. 12. 2001 ve věci péče Obvodního soudu pro Prahu 4 o nezl. D. K., nar. x. x. 1996, sp. zn. P 296/2000, uvedli znalci MUDr. Maria Krupová a PhDr. Ilja Chodura:

"Z hlediska samotné nezletilé by stále ještě bylo nejlepším řešením, kdyby rodiče v jejím zájmu, za pomoci odborníků na manželské a rodičovské rozpory a vztahy, překonali své neshody a odlišné postoje ve věci a pokusili se obnovit soužití.
Pokud toho rodiče již nebudou schopni či ochotni, jeví se nám jako prognosticky relativně nejvhodnějším řešením střídavá výchova nezl. D. oběma rodiči s výměnou po 14 dnech či po měsíci. Pro tuto variantu svědčí na straně nezl. D. zachovaný těsný a dobrý vztah s oběma rodiči (s nevýraznou preferencí otce) i k polorodé sestře. Zde by se měla nadřadit možnost nezletilé mít každodenní styky s oběma rodiči v delším časovém období než je víkend, před neshodami rodičů. Někdy je nutné k takovému řešení rodiče v zájmu dítěte i nutit."

Cattellův osobnostní dotazník - jedná se o dotazníkovou metodu, která není vybavena kontrolní škálou, tzv. "lžiskórem", tj. chybí ověření pravdivosti údajů uváděných vyšetřovanou osobou. Cattellův dotazník není vhodný k vyšetřování osob, u kterých lze předpokládat snahu zkreslit výsledek, a neužívá se proto při výběrových řízeních, soudních expertizách, a pod. Vyšetření osobnosti jen tímto dotazníkem lze považovat za nedostatečné.

Asociační zkouška nedokončených vět - semiprojektivní metoda, vhodná k doplnění vyšetření jinými testy. U nadprůměrně inteligentní osoby je pravděpodobné riziko zkreslení výsledku.

Konfrontace dítěte s rodičem, v jehož péči není - při omezených možnostech styku s otcem se u menších dětí projevuje nezvyk. Vzhledem k jejich věku je třeba ponechat je společně s otcem nejméně 1 hodinu, aby si zvykly a uvolnily se.